Brazilští výzkumníci prováděli studii na třiatřiceti osobách, které dohromady vlastní těžko uvěřitelných 1357 zvířat jako domácí mazlíčky. Výzkumné studie se zúčastnili vlastníci 925 psů, 382 koček a 50 kachen. Na každého jednotlivce tak připadlo v průměru 41 zvířat.

Všechny tyto osoby byly úřady v Porto Alegre, jednom z největších brazilských měst, označeny za osoby, které policie vyšetřovala kvůli vlastnictví zvířat, které nemohou zvládnout. Z dotyčných osob bylo 73 % žen a 60 % všech zkoumaných bylo staršího věku. Průměrný věk se pohyboval kolem 61 let. Ze studie tedy může vyplývat, že představa o bláznivé kočičí dámě je založená na reálných základech, vědcům však šlo o důležitější poznatky.

Hromadění zvířat je bráno jako variace poruchy hromadění věcí, které se laicky nazývá Diogenův syndrom. Vědci chtěli studií dokázat, že mezi oběma typy poruch existují významné rozdíly, a proto by mělo být hromadění zvířat bráno jako samostatná psychická porucha.

Nevadí, že jim ubližují. Ale mohou je milovat

Tím nejdůležitějším rozdílem je podle vědců fakt, že majitelé desítek zvířat si k nim vytvářejí opravdové citové pouto. To, že péči o ně nezvládají a často tak vlastně mazlíčky týrají, nehraje roli. Shromažďovači věcí sice nejsou schopni rozloučit se z žádnou ze svých věcí, byť by byla bezcennější, jde ale spíš o ně samotné než o citové pouto k věci.

Shromažďovači zvířat rovněž věří, že zvířatům pomáhají, a protože je bezmezně milují, poskytují jim tu nejlepší péči, i když často je to právě naopak. Zatím není jisté, zda svou studií vědci dosáhnou vytvoření speciální kategorie v seznamu psychických chorob. Tak jako tak však lidé posedlí vlastnictvím co nejvíce zvířat trpí duševně a jejich mazlíčci následkem toho pak bohužel i fyzicky.