Lékaři by měli toto zvýšené riziko kriminálního chování vzít v úvahu, protože zatčení a odsouzení u žen zvyšuje stres a úzkost, přerušuje jejich léčbu a snižuje vyhlídky na uzdravení, napsali autoři studie ve svém článku. Ti analyzovali data získaná od více než 900 000 Švédek narozených mezi lety 1979 a 1998. Vědci získali přístup do jejich zdravotních záznamů a rejstříku trestů.

Identifikovali ženy, kterým od věku 15 let diagnostikovali poruchu příjmu potravy, a ty, které byly do věku 35 let odsouzeny za jakýkoliv zločin. Zhruba 11 000 žen trpělo mentální anorexií a 5 000 bulimií. Mezi anorektičkami jich bylo do věku 35 let zatčeno za krádeže 12 % a za jiné zločiny 7 %. Mezi bulimičkami bylo usvědčených zlodějek 18 % a za další zločiny mělo záznam v rejstříku 13 %.

Mezi ženami, které žádnou poruchou příjmu potravy netrpěly, bylo za krádeže odsouzeno 5 % a za jiné zločiny 6 %.

Když výzkumníci započítali i další proměnné, jako různá psychická onemocnění nebo poruchy osobnosti, zjistili, že ty jsou zodpovědné za část kriminálního chování u bulimiček, ale nikoliv u anorektiček.

Cílem studie nebylo přímo zjistit, jak a zda vůbec přispívají poruchy příjmu potravy ke kriminálnímu chování. Vědci zajímavá čísla objevili spíše náhodou. Proto se ani nezabývali tím, jaké konkrétní motivy ženy ke krádežím vedly, nebo co odcizily.

Data se navíc týkají pouze těch žen, které s bulimií či anorexií navštívily lékaře. Mnoho dalších se však ordinacím vyhýbá a s nemocí bojují vlastními silami.

Nepřekvapivé závěry

„Závěry studie potvrzují to, co už bylo známo dřív - že jisté osobnostní rysy, jako například impulzivita, a přítomnost dalších psychických poruch mohou zvyšovat riziko různých problémů, například kriminální aktivity,“ řekla pro agenturu Reuters Deborah Glasoferová z Lékařského centra Kolumbijské univerzity v New Yorku, která se na švédském výzkumu nepodílela. „Samozřejmě se nedá říct, že by poruchy příjmu potravy z žen dělaly kriminálnice, ale jsou to závažné nemoci, které mají dopady na všechny oblasti života nemocných.“

Glasoferová dále podotkla, že si dokáže představit, že například ženy trpící záchvatovitým přejídáním mohou mít finanční potíže, které by se mohly snažit vyřešit krádežemi. Jejich porucha je nutí pravidelně spořádat veliké množství jídla, což může být skutečně drahé. Krádeže pak mohou představovat způsob, jak napjatým financím trochu ulevit.

„Co přesně ženy s narušeným vztahem k jídlu kradly, nebo jaká byla jejich motivace, výzkumníci tentokrát nezjišťovali. Možná by bylo užitečné se na tyto věci podívat do budoucna,“ uvedla Glasoferová. Každému, kdo si dělá starosti o blízkou osobu jevící známky poruchy příjmu potravy radí, aby se nebál a zkusil si s ní promluvit.

„V klidu a soukromí si sedněte a vyjádřete jednoduše svoje obavy. Změny v chování, přístupu k jídlu, váze a vzhledu, kterých jste si všimli – s respektem a podporou o nich zkuste s dotyčnou pohovořit. Zkuste jí nabídnout návštěvu u specialisty, třeba u lékaře nebo terapeuta,“ navrhuje Glasoferová.

„Pokud ale ucítíte opatrnost nebo rovnou popírání problému, raději netlačte na pilu. Je dobré jen dát najevo, že tu do budoucna kdykoliv jste.“