„Více než polovina nově zakládaných škol není jasně vyhraněná nějakým z klasických tradičních směrů, jako je Waldorf nebo Montessori. Zakladatelé těchto škol říkají, že si z každého něco vezmou a zároveň to chtějí dělat podle svých představ. Tento trend je úplně jiný než po revoluci. Tehdy to bylo spíš tak: podívejme se na Západ, co tam dobře funguje, co je to nejlepší, a zkopírujme to,” uvedl ředitel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání Pavel Kraemer.

Montessori a Waldorf jsou dva nejrozšířenější alternativní směry výuky v ČR i na světě. Oba jsou staré více než sto let. V Praze se aktuálně koná mezinárodní kongres Montessori. [celá zpráva]

Směry se nejprve prosazovaly na státních školách

V ČR se v 90. letech objevil nejdříve směr Waldorfský, a to na několika státních školách. Montessori se začal prosazovat o několik let později, nejprve také v rámci státních škol. Na začátku tisíciletí se možnost vzniku alternativ na státních školách ztížila, a začalo se proto zakládat více soukromých škol.

V současnosti je Montessori škol nejvíce ze všech alternativních škol. Zaregistrováno je jich víc než 50 a zhruba 100 školek. Montessori má jedno gymnázium. Waldorfských škol je méně, ale fungují mezi nimi i čtyři lycea.

Po roce 1989 do ČR pronikly i další směry jako například Daltonský nebo Jenský plán či třeba model Začít spolu - Step by Step. Tyto směry jsou ale méně rozšířené a zároveň hodně podobné jako Montessori. Všechny kladou velký důraz na osobnost a rozvoj dítěte. Zohledňují jeho individuální vývoj a vedou ho k tomu, aby rozhodovalo o tom, kdy a jak se bude co učit.

Žáci sami rozhodují, co budou dělat

V posledních třech letech se v ČR objevily i radikálnější vzdělávací alternativy. Z USA a Velké Británie pochází takzvané svobodné školy typu Sudbury a Summerhill, ve kterých děti rozhodují, co budou ve svém čase dělat.

Neexistují zde žádné předem určené vzdělávací osnovy nebo předepsané učební plány, je to spíš způsob demokratické výchovy. Děti musejí respektovat pouze určitá omezení v chování k ostatním.

„V Česku nyní oficiálně existují dvě takové školy. Vedle nich jsou i desítky takzvaných komunitních škol mimo školský rejstřík, které sdružují skupiny dětí na domácím vzdělávání, které nejsou registrované a stát je považuje za něco jako kroužky,” vysvětlil Kraemer.

Intuitivní pedagogika: zaměření nejen na dítě

Na některých školách se podle Kraemera dnes zároveň začínají prosazovat přístupy intuitivní pedagogiky, které už nestaví do centra pozornosti jen dítě.

„Teď se to hodně pomalu obrací a v rámci alternativy se objevují lidé, kteří si uvědomují, že to je jednostranné,” řekl.

Podle nich je pro dítě důležité, když má šťastného rodiče a učitele, proto by i dospělí měli usilovat o svou spokojenost. Intuitivní pedagogika vznikla ve Švédsku před 40 lety a v ČR se její kurzy nabízejí asi čtyři roky.