„Tady se dostáváme k největší ironii celého příběhu, protože k vyhynutí dinosaurů koneckonců nevedla velikost asteroidu, rozsah exploze, ba ani globální dosah (nárazu) – způsobilo ho místo dopadu tohoto tělesa,“ řekl v pořadu BBC Ben Garrod, který se loni zúčastnil vrtů do dna Mexického zálivu v blízkosti poloostrova Yucatán.

Kdyby vesmírné těleso dopadlo na zemský povrch jen o pár okamžiků dříve či později, šplouchlo by s velkou parádou do některého ze dvou hlavních oceánů světa – do Pacifiku nebo Atlantiku.

Kolem místa dopadu by vznikla obří vlna tsunami, která by zdevastovala pobřeží i část vnitrozemí přilehlých kontinentů, tedy obou Amerik a Asie nebo Nového světa, Afriky a Evropy. Sotva by to však vedlo k dramatické změně ve složení pozemských živočichů a k masivnímu vymírání řady druhů, zejména těch největších – dinosaurů.

Smrtící mrak síry

K němu došlo jen proto, že asteroid dopadl do mělkých vod Mexického zálivu.

Uvolnila se přitom energie odpovídající deseti miliardám jaderných pum o síle té, jež byla svržena na Hirošimu. Výsledkem ale nebyla mohutná vlna tsunami, nýbrž obří ohnivá bouře a monstrózní sirný oblak, který se poté nad místo dopadu vyvalil.

Asteroid totiž hladce pronikl mělkou vodou a nezbrzděn narazil do dna moře tvořeného sádrovcem. To je měkký materiál s vysokým obsahem síry. Při dopadu se pak odpařila obrovská kvanta tohoto jedovatého prvku. Množství síry, které zahltilo ovzduší Země, způsobilo „světovou zimu“, neboť zastínilo Slunce.

„V chladném, temném světě došla do týdne obživa v oceánech a záhy poté i na pevnině. Když na celé planetě nebylo co jíst, měli mohutní dinosauři jen malou šanci na přežití,“ tvrdil Garrod.

Nejvýš v řádu měsíců 

Jedním z fascinujících míst, které pravděpodobně skrývá pozůstatky po ničivém dopadu, je lom v americkém státě New Jersey. V tenké vrstvě tam bylo nalezeno 25 tisíc zlomků zkamenělin živočichů.

„Všechny tyto fosilie leží ve vrstvě, jež není silnější než deset centimetrů. Živočichové zahynuli náhle a rychle byli překryti. Šlo o dny, týdny, možná měsíce, rozhodně však ne o tisíce či statisíce let. V podstatě to byla okamžitá záležitost,“ doplnil paleontolog Ken Lacovara.