Mechanismus nedávno popsali výzkumníci z Kalifornské univerzity v Berkeley po provedení série experimentů. Jejich závěr zní: „Uvolňování zavázaných tkaniček se odehrává v řádu vteřin a spouští ho komplexní interakce různých fyzikálních sil.“

Jednou z působících sil je síla nohy dopadající na zem, druhou síla způsobená zhoupnutím nohy.

Když běžíte, dopadá vaše noha na zem až sedminásobkem gravitační síly. Jako reakce na tuto sílu se uzel natahuje a povoluje. S tím, jak se uzel rozvazuje, noha, která se v kroku zhoupne, působí odstředivou silou na konce tkaniček. Někdy stačí dva kroky a tkaničky jsou rozmotané.

„Když si chci rozvázat tkaničku, zatáhnu za konec a smyčka se rozváže. A když se mi rozvážou samy, funguje to podobně,“ řekla stanici BBC členka výzkumného týmu Christine Greggová.

Ačkoliv se při pokusech na některých tkaničkách vázaly uzly snáze než na jiných, všechny se nakonec rozvázaly stejným způsobem.

Banální jen zdánlivě

Může se to zdát banální, že někdo zkoumá, proč a jak se rozvazují tkaničky. Pro vědce to ale není samoúčelné, neboť očekávají, že přesné popsání tohoto mechanismu může pomoci při dalších výzkumech a u jiných struktur, jako je například DNA.

Vedoucí výzkumu Christopher Daily-Diamond řekl BBC: „Když se bavíme o svázaných strukturách, začneme s pochopením něčeho opravdu jednoduchého, jako jsou tkaničky u bot. To, co zjistíme, ale můžeme aplikovat dál, třeba na zkoumání DNA nebo různých mikrostruktur, které se působením dynamických sil rozpadají. Udělali jsme první krok k objevu, proč některé uzly fungují lépe než jiné, čemuž se zatím vlastně nikdo pořádně nevěnoval.“