„Pracoval jsem na ní po nocích, když se mi nechtělo spát. Tohle je prototyp, prvotní návrh. Ještě je ale přede mnou spousta práce, co se na tom dá a musí udělat,“ říká Stefan, když představuje robotickou ruku.

„Má tři motory, které řídí prsty. Je tam také jeden EMG snímač zkoumající napětí generované lidským svalem při kontrakci. To znamená, že čím více napnete sval, tím více roste senzorem snímané napětí, a pomocí toho se řídí již zmíněné motory. Tím, že je v ruce jen jeden senzor, pohybují se všechny prsty najednou,“ vysvětloval student dále.

Na stejném principu fungují i skutečné protézy, které se využívají v medicíně. „Na nich ale pracuje 10 zkušených konstruk­térů, ne jeden student,“ usmál se Grushko a dál předváděl, jak vlastně bionická ruka funguje.

„Elektrody, které má, se připevní na vaši vlastní ruku. Musím nastavit i citlivost,“ říká a zatíná svaly. Když sval zatne, mechanická ruka se sevře v pěst.

Pomoc pro člověka

Nejvíce času při práci mu zabral 3D tisk. Momentálně dodělává diplomovou práci týkající se humanoidních robotů. Pracuje na čtyřiceticentimetrovém modelu, který opakuje lidské pohyby. Strojařina podle jeho názoru pomůže automatizaci.

„Může do jisté míry nahradit práci člověka, zjednodušit ji,“ myslí si talentovaný student. Stefana za tři měsíce čekají státnice.

Momentálně se rozhoduje, co bude dělat dál – zda půjde na doktorské studium, anebo zůstane v soukromé sféře, kde již nyní pracuje jako programátor průmyslových robotů. Se studiem na VŠB-TUO je spokojený.

„Za těch 4,5 roku jsem tady potkal nadšené studenty, kteří také v noci nespí a dělají na svých projektech. A ne primárně proto, aby od univerzity získali peníze nebo aby našli uplatnění. Prostě je to baví,“ usmíval se tvůrce bionické ruky.