Na expedice do deštného pralesa na Borneu jezdí odborníci z katedry ekologie a životního prostředí již několik let. Jejich první „ulovenou“ hvězdnatkou byla Thismia hexagona, následovala Thismia brunneomitra připomínající biskupskou vysokou čepici.

Třetím vzácným druhem je Thismia, která dostala přívlastek inconspicua – nenápadná. U objevu všech tří hvězdnatek stál botanik Michal Sochor.

Nebezpečí při výzkumu

„Pohyboval jsem se na ploše, kde se výzkum provádí již několik let. Všiml jsem si drobné nezelené rostlinky, u které bylo hned zřejmé, že bude náležet k rodu Thismia. Protože jsem ale našel jen odkvetlé rostliny, nebyli jsme si jistí, zda se jedná o nový druh. Po dvou dnech jsem se na místo vrátil a našel i jednoho kvetoucího jedince. V tu chvíli to bylo jasnější,“ přiblížil nález Sochor.

Při mapování naleziště ho jen o kousek minula mohutná padající větev. „Bylo to poměrně dramatické, větev měřila asi sedm metrů. Smetla část rostlin,“ dodal k incidentu.

Symbióza s houbami

Až pozdější srovnávání s již existujícími herbářovými položkami a literaturou dala vědcům jistotu, že drží v rukou další nový druh. Jedná se o drobné nezelené rostliny, které ke svému životu využívají symbiózu s houbami. Celá rostlina měří jen několik málo centimetrů, nemá listy a hnědý květ se ztrácí v okolním tlejícím listí.

„Květ je stejně jako u ostatních hvězdnatek baňkovitý. Je to taková dutina a na horním okraji, kolem ústí, má ramena ve tvaru hvězdy. Tento druh je zvláštní v tom, že chapadélka na koncích ramen jsou kratičká. Další zvláštnost, kterou se liší prakticky od všech známých hvězdnatek, je prohnutí květní trubky. To byl jeden z důležitých znaků, podle nějž jsme dokázali identifikovat, že jde o nový druh,“ popsal rostlinu další z členů expedice Martin Dančák.

Nacházejí se na jediném místě na světě

Podle Dančáka další objevený druh dokládá, že hvězdnatky jsou v brunejských deštných lesích častější, než se předpokládalo.

Olomouckým vědcům kromě štěstí nahrává zřejmě i skutečnost, že do oblasti jezdí během určité krátké části roku, kdy lze hvězdnatky pozorovat. Jediná nalezená kvetoucí zůstala v brunejském národním herbáři. Do Olomouce přivezli několik odkvetlých jedinců.

Na světě je asi 60 druhů hvězdnatek, nejvíce jich roste v jihovýchodní Asii a Jižní Americe v tropických deštných lesích. Všechny tři druhy objevené olomouckými přírodovědci jsou obdobně jako většina hvězdnatek stenoendemity – nacházejí se na jediném malém místě na světě.