Ohlerova populárně naučná publikaci se v listopadu objeví na tuzemských pultech a vůbec poprvé se tak čeští čtenáři dostanou ke komplexní studii drogové scény v době třetí říše. Podle britského serveru The Independent se několikrát oceněný autor Ohler pátráním po informacích v německých a amerických archivech zabýval pět let.

Podle spisovatele byl Hitler závislý na oxykodonu, látce podobné heroinu, která se prodávala pod obchodním názvem Eukodal.

Začalo to po nevydařeném atentátu

Jeho nutkání brát drogy prý vzniklo poté, co v roce 1944 přežil pokus o atentát. Němečtí odbojáři tehdy uložili bombu do aktovky, kterou na jednání ve Vlčím doupěti umístili asi metr od Hitlera. Protože však nálož nebyla dost silná a navíc aktovku a Hitlera dělil masivní dřevěný stůl, její exploze vůdci způsobila pouze povrchová zranění a protržení ušního bubínku.

Od té doby byl ale mnohem úzkostlivější a jeho vojenská taktika začala být iracionální. Dokonce když mu v dubnu 1945 během bitvy o Berlín zásoby drog došly, poslal své podřízené na motocyklech pro další „léky“ do města uprostřed bojů.

Podle záznamů Hitlerova osobního lékaře Theodora Morella měl vlivem drog zruinované tělo. „Dnes jsem injekce vynechal, aby se rány po vpichu stačily zahojit,“ napsal Morell.

Iracionální vojenské strategie

Hitlerovo užívání opiátu Eukodal mělo podle Ohlera za následek jeho paranoidní a nevypočitatelné chování, které ho provázelo až do konce života. Podle britského historika Antonyho Beevora kniha přináší vysvětlení, proč Hitler vedl nesmyslnou strategii v bitvě v Ardenách.

Naznačuje také, proč nakonec nedošlo k operaci Foxley, což měl být jeden z dalších pokusů o atentát na Hitlera. „Hitler ztrácel sebekontrolu, ale pořád ovládal německou armádu. Britové se nakonec rozhodli plánovanou operaci Foxley zrušit. Uvědomili si totiž, že Spojenci válku vyhrají snáz se zdrogovaným Hitlerem v čele Osy, než když bude nahrazen někým jiným,“ uvedl Beevor.

Wehrmacht jel v pervitinu

Kniha také odhaluje masové rozšíření užívání pervitinu mezi vojáky wehrmachtu, kterého měli k dispozici třicet pět miliónů dávek.

„To ukazuje, že pro německou armádu nebyli nepřítelem číslo jedna Britové, Francouzi nebo Rusové, ale jejich totální vyčerpání. Pořád se snažili zabránit usnutí. Na začátku války jim však pervitin způsobil zázrak – hlavně při napadení Polska a Blitzkriegu,“ řekl Ohler během diskuze o knize na stanici BBC.