Zástupce ředitelky Jaroslav Štercl vzápětí hlásil rozhlasem, že začala cvičná invakuace, přikázal zavřít okna, dveře, všichni žáci si měli odsednout od oken.

Vyučující museli dát cedulky na dveře s počty osob v místnosti a vyčkat na další pokyny. Kantoři, kteří v tu chvíli neučili, zamířili do sborovny, kde zasedal štáb.

Ze školy pevnost

„Invakuace je stará záležitost. Naši předci na horách, když hrozilo nějaké nebezpečí vně chalupy, věděli, že nejjednodušší bylo zahnat všechny dovnitř, zavřít a počkat, až nebezpečí přejde,“ řekl Právu Richard Smejkal z Českého červeného kříže (ČČK), spolku Prahy 1, jenž stál u zrodu takových cvičení.

Je to reakce např. na požár, když uniká jedovatý kouř nebo stane-li se chemická havárie.

Během nich se děti a učitelé dozvědí, co mají udělat pro to, aby si ze své školy vytvořili pevnost.

„Je to reakce například na požár, když uniká jedovatý kouř nebo stane-li se chemická havárie, uniká čpavek, chlór nebo venku pobíhá nebezpečný pachatel,“ vypočetl Smejkal, kdy invakuace přichází v úvahu.

Zabere více času než evakuace

Ve světě se podle něj trénuje nejen ve školách, ale i ve správních budovách nebo obchodních centrech a velkých firmách. ČČK ji poprvé představil v roce 2012 v jedné škole na Jižním Městě. V Praze 6 prošly zkouškou už skoro všechny ZŠ. „V dnešní době, kdy se dějí různá ohrožení bezpečnosti, je dobré si to vyzkoušet,“ konstatoval starosta šesté části Ondřej Kolář (TOP 09).

Invakuace se vyhlašuje telefonicky, kromě úředníků volá policie, hasiči. Zatímco evakuace bývá vyřízena za tři čtyři minuty, invakuace zabere kolem deseti minut, protože trvá, než se spočítají všechny děti. Lístečky na dveřích posbírají učitelé, kteří v ten moment nestojí před třídou. Odnesou je do sborovny, aby ředitelka měla přehled o aktuálních počtech. Pak se volajícímu ohlásí, že invakuace proběhla.

Děti ani učitelé o středeční akci dopředu nevěděli. „Je určitě dobře, že se něco takového zkouší,“ uvedla pro Právo Marcela Zavadilová, ředitelka ZŠ Pod Marjánkou, kterou navštěvuje 650 žáků.

V 1. C měli obrovskou radost, že se invakuují a neučí se. Paní učitelka svoje svěřence pochválila, že přesun z lavic co nejdál od okna zvládli dobře.

„Teď jseš v ohrožení a čekáš, co bude dál. Musíme to natrénovat, kdyby se něco stalo,“ vysvětlovala malým capartům. Ti se shodli, že je to vtipné.

„Nebojíme se, jsme rádi, že se nemusíme učit,“ nadšeně odpovídali Právu. Invakuace je zastihla, když měli hodinu psaní.