Více než čtvrtinu dotázaných by učení bavilo, ale živit se tím nechtějí. Mají však lepší studijní výsledky, podle ředitele společnosti Scio Ondřeje Šteffla i vyšší IQ, což lze vypozorovat z testu obecných studijních předpokladů.

Pedagogika není první volbou

„Mnoho uchazečů si dává přihlášku na pedagogiku jako záchrannou možnost vedle práv, ekonomie či informačních technologií,“ vysvětluje tiskový mluvčí Scio Štěpán Pudlák.

Za pozornost stojí skutečnost, že 36 procent studentů, kteří učit neplánují, ale prý by je to bavilo, by kantorskou dráhu silně zvažovalo, kdyby pro to nebylo nutné vystudovat pedagogickou fakultu.

Pedagogické fakulty navíc nenabízejí dostatečnou praxi, studenti se prý učí učit dané předměty, nikoli učit děti. „Pedagogické fakulty samy nemají určené všeobecné pedagogické minimum, spíš je pro ně důležitější, aby absolvent uměl skloňovat ve staročeštině,“ podotkl Šteffl ironicky.

Kdo může učit? A kdo si to může zkusit?

Kvůli Zákonu o pedagogických pracovnících musela školství opustit řada nevystudovaných pedagogů, které však více než polovina respondentů z řad studenstva vnímala jako nadprůměrné.

Pro studenty, kteří pedagogiku nestudují, ale o učení se aktivně zajímají, vznikl studentský spolek Výluka. Organizuje pro ně možnost zkusit si učení na spolupracujících základních školách.

„Výluku jsme založily spolu s kamarádkou Janou. Ona studuje molekulární biologii, já informační studia a knihovnictví. Obě nás ale lákalo učení, i když o studiu pedagogiky jsme nikdy vážně neuvažovaly,“ říká Sandra Feyglová, spoluzakladatelka spolku.

Samy si to na počátku vyzkoušely, strávily týden na škole ve vyloučené lokalitě. Šteffl k tomu dodal, že motivací pro takové studenty bývá nespokojenost s výukou na jejich bývalé škole. „Ti, co jdou pak na peďák, většinou byli spokojení. Je absurdní, že činnost Výluky by se vlastně mohla jevit jako za hranou zákona, pokud někteří nemají pedagogické minimum.“

V této souvislosti zakladatelky Výluky pro Novinky zmínily, že studenti, kteří zkoušejí učení, tam působí jako „asistenti“ pedagoga, nebo jsou pod jeho dozorem. „Studenti pedagogiky také před absolvováním titul nemají, přesto musí nějakou praxi získat,“ uvedla Feyglová.

Komunikace s řediteli a učiteli škol, kam pořádají výjezdy, je celkově velmi dobrá. „Sami asi tuší, že je potřeba zlepšení. Pro nás byla důležitá hlavně psychologická příprava. Student pak zjistí, zda na to má,“ uzavřely.

Nejde jen o nízké platy

I když finanční ohodnocení uvedla jako problematické největší skupina lidí, podle Šteffla důvod, proč se nejschopnější uchazeči nehlásí na pedagogické obory, nespočívá jen v platech. Jde také o nedostatečnou možnost seberealizace.

„Vždyť na speciální pedagogice nebo sociálních pracích mají převis poptávky. Hlásí se tam strašně moc zájemců, i když jsou v těchto oblastech platy ještě nižší. Ale mají pak pocit, že někomu skutečně pomáhají,“ pokračoval.

„Stát různými dalšími opatřeními čím dál více zužuje prostor pro kreativitu učitelů," doplnil. Například výuka matematiky se podle něj zaměřuje jen na přípravu na testy.