První studie se zaměřila na stereotypy, které se ke stáří často přiřazují. Účastníci, kterým bylo po čtyřicítce, dávali body podle toho, do jaké míry se ztotožnili s celou škálou stereotypních tvrzení, jako že "starší lidé jsou nesvéprávní", anebo "starší lidé mají problém učit se nové věci".

Asi o 25 let později, když bylo lidem z této skupiny průměrně 68 let, začali vědci se sérií snímků magnetické rezonance, aby změřili objem hipokampu. Zmenšení této části velkého mozku je spojováno s Alzheimerovou chorobou. A vědci zjistili, že lidé, kteří o čtvrt století dříve měli nejvíce negativní názor na stárnutí, měli úbytek hipokampu největší.

Ve druhé studii vědci měřili další dva mozkové znaky Alzheimerovy choroby, tentokrát při pitvě zesnulých účastníků studie. I v tomto případě byly výsledky shodné a změny na mozku byly výraznější u lidí s negativnějšími názory na stereotypy spojené se stářím než u těch, kdo se na stárnutí dívali optimističtěji.

Může to být dost neradostné pomyšlení, že negativní kulturní stereotypy ohledně věku mohou mít tak hluboký dopad na to, jak náš mozek stárne - tím spíš, že stereotypy své kultury přebírají už čtyřleté děti. Ale na výsledky studie se dá pohlížet i z opačného hlediska - pokud najdeme způsoby, jak v rámci celé společnosti podpořit pozitivnější pohled na stáří, mohou na tom naše mozky být s postupujícím časem o něco lépe, uvádějí autoři studií.