Svatá Helena bývá popisována jako „neplodné, větrem ošlehané skalisko“. Už před příjezdem excísaře byla však domovem pro 3500 lidí. Část z nich, dožívající černošští otroci, mohli sdílet Napoleonovy pocity nespokojenosti, zejména když byli pod ještě přísnější kontrolou než poražený panovník. Ale zbylé dva tisíce lidí sem přišly více méně ze své vůle, nejčastěji jako vojáci či úředníci anglické Východoindické společnosti, které ostrov patřil.

„Císař Napoleon, který ještě nedávno disponoval tak bezmeznou mocí a sprovodil ze světa tolik korun, obývá nyní bídnou chatrč velkou několik čtverečních stop, která je umístěna na skále, bez nábytku a bez rolet či závěsů na oknech. Toto místo mu musí sloužit jako ložnice, šatna, jídelna, pracovna a obývací pokoj; a musí jít ven, když je nutné, aby byl tento apartmán vyčištěn,“ remcal po příjezdu na ostrov člen jeho doprovodu, hrabě Emmanuel de Las Cases, autor deníku zachycujícího poslední léta Napoleonova života.

Napoleonovo sídlo na Svaté Heleně z deníku Emmanuela de Las Casese

Napoleonovo sídlo na Svaté Heleně z deníku Emmanuela de Las Casese

FOTO: Profimedia.cz

Nekonečné nářky

Nářky neskončily ani v nově vybaveném Longwoodu, který se stal Napoleonovým posledním útočištěm. Císař si stěžoval na vlhkost. Sídlo na náhorní plošině bylo sice vystaveno větrům, často ho však obklopovala hustá mlha. Dobové popisy vykreslují Longwood jako bezútěšné místo se zdmi pokrytými plesnivinou a ověšené pavučinami, které se maskovaly tkaninami a papírem. A samozřejmě tam byly krysy a jiní škůdci pobíhající pod podlahou.

Nářky se však netýkaly jen bydlení. „(Císař) je v naprosté nouzi, pokud jde o životní potřeby. Chléb a víno nejenže nejsou takové, na jaké byl zvyklý, ale jsou tak špatné, že se nám hnusí vůbec se jich dotknout. Voda, káva, máslo, olej a jiné buď nejsou, nebo se sotva hodí k požití,“ uváděl Las Cases.

Citoval i kritiku excísaře, že Britové „přidali k nespravedlnosti a násilí urážku a vleklá muka“. „Jak mohou monarchové Evropy připustit, aby byl v mé osobě znesvěcován posvátný charakter svrchovanosti?“ úpěl excísař a své okolí vybízel: „V každém případě si stěžujte, pánové, ať to rozhořčená Evropa slyší. Stížnosti ode mne by byly pod mou důstojnost.“

Ideální izolace

Excísaře střežilo 1475 britských vojáků. Když připočteme ještě lidi, kteří museli zajistit jídlo a služby pro všechny nové příchozí, asi neudiví, že prakticky z roku na rok se počet obyvatel ostrova skoro zdvojnásobil a dosáhl počtu 6500.

Byli tu nejen běloši, Indové či černoši zotročení i svobodní, nýbrž také exotičtí Číňané. Když totiž Britové zakázali obchod s otroky, začala jim chybět levná pracovní síla. Výpadek tedy nahradili dovozem čínských kuliů – nejhůř placených nekvalifikovaných námezdních dělníků z Asie.

Z hlediska Britů byla Svatá Helena ideálním místem pro izolaci agilního vojevůdce. Ostrov je jedním z nejzapadlejších míst na Zemi. Atlantik v té době navíc kontrolovalo britské loďstvo, takže útěk odsud byl prakticky nemožný.

Šest let po příjezdu na ostrov tam Napoleon skonal a byl pohřben. Zemřel nejspíše na rakovinu žaludku, stejně jako jeho otec. V roce 1840 byly však jeho ostatky vyzdviženy z hrobu a přepraveny do pařížské Invalidovny.