Můžeme-li předvídat, zda náš polibek bude opětován, ovlivní to naše vztahy či přátelství. Všechny naše sociální interakce nás nutí předvídat, či alespoň snažit se předvídat, jak budou druzí uvažovat a jednat. Tým amerických vědců objevil, které specifické mozkové buňky nám umožňují „předvídat“ budoucnost. Svůj výzkum provedli na opicích, ale soudí se, že tyto buňky „se chovají“ stejným způsobem i u člověka.

Keren Haroushová a Ziv Williams z Harvard Medical School v Bostonu vyčlenili několik opic, aby hrály hru, která se používá ke studiu spolupráce. Opice seděly jedna vedle druhé a měly se rozhodnout, zda budou, či nebudou spolupracovat s druhou při pohybování pákovým ovladačem: jestliže ho posunuly směrem k pomerančově žlutému kroužku, znamenalo to, že chtějí spolupracovat, jestliže ho otočily směrem k modrému trojúhelníku, znamenalo to, že teď spolupracovat nechtějí.

Spolupráce přiměla opice se opičit

Žádné ze zvířat nemohlo vidět tvář druhého ani náznak toho, jak bude druhé zvíře reagovat. Když opice spolupracovaly, dostaly čtyři kapky ovocné šťávy. Jestliže jedna spolupracovala a ta druhá ne, dostala ta první jednu kapku a ta druhá šest. Když obě odmítly spolupracovat, dostaly po dvou kapkách. Jakmile provedly opice svůj výběr, mohly vidět, jak reagovala ta druhá. Opice hrály tuto hru tisíckrát. A právě tak jako lidé byly více ochotny spolupracovat, když zjistily, že při předchozím kole ta druhá také spolupracovala.

Během experimentu, o němž informoval mezinárodní vědecký časopis New Scientist, vědci zjistili mozkovou aktivitu buněk lokalizovaných do přední cingulární kůry opic, což je oblast mozku, o níž se soudí, že hraje roli v procesu rozhodování. Ukázalo se, že aktivita jednoho specifického celku neuronů je spojena s učiněnými rozhodnutími. Avšak v momentu, kdy je ve hře důležité předvídat záměry protivníka, zjistili vědci jiný celek neuronů uvnitř stejné oblasti, které jsou zřejmě zodpovědné za předvídání kroků jiných opic. Podle vědců tyto neurony hrají roli při předvídání záměrů druhých.

Aby vědci výsledky výzkumu potvrdili, opakovali experiment se stejnými opicemi a nechali je hrát proti počítači. Tentokrát byly opice méně ochotné spolupracovat. Konečně vědci přerušili aktivitu těchto „předvídajících“ neuronů tím, že je znehybněli slabými elektrickými impulsy, když opice hrály mezi sebou. I v tomto případě byla zvířata méně ochotná mezi sebou spolupracovat, bez ohledu na předešlou spolupráci. Haroushová a Williams konstatovali, že jejich objev může přispět k vývoji nové léčby pro takové choroby, jako je autismus a sociální poruchy.