Ve čtvrtek tedy drtivá většina školáků dostane jako vždy pololetní vysvědčení osázené čísly, která přitom mohou v každé třídě znamenat něco jiného.

Třeba ředitelka pardubické ZŠ na Benešově náměstí Ema Jičínská by si na známky sáhnout nedala. „Jsem asi stará škola, ale vidím, jakou mají děti radost, když dostanou pěknou známku. Někdo může mít radost i za trojku, i ta je motivující,“ řekla Právu.

Inspekce na známkách nelpí

I učitelé se v průběhu roku s objektivitou známky potýkají. Někdy totiž nestačí jen jednička, ale je třeba k ní přidat hvězdičku, dvakrát podtrhnout a přidat razítko motýla. Jindy si pak vypomáhají plusy a minusy. V případě slovního hodnocení se na místo dvojky minus prostě napíše: „Slovní druhy zvládá bravurně, nejdou mu vyjmenovaná slova.“

Slovní hodnocení pomáhá vytvářet pozitivní klima ve třídě¨, a to vše souvisí se vzdělávacími výsledky. Toto hodnocení je konkrétní a dítě i rodič se z něj dozvědí, kde žák vyniká a co nestíhá. Žákům by odpadl stres ze špatné známky, omezila by se soutěživost, zpříjemnila atmosféra ve škole a rodič by byl poučenější o tom, co se ve škole děje.

I Česká školní inspekce ve své výroční zprávě za minulý rok popsala, že lépe si vedou ve škole děti, které do školy nechodí kvůli známkám, ale za vzděláním. „Zřetelně lepších výsledků dosáhli žáci, kteří klima třídy hodnotí jako přátelské a kooperativní souběžně s tvrzením, že známky nepovažují za to hlavní, kvůli čemu do školy chodí,“ stojí ve zprávě inspektorů.

O známkování si rodiče umějí říct

Podle Bohumila Kartouse ze společnosti EDUin, která poukazuje na nové trendy ve školách, ukazuje zpráva inspektorů mimo jiné i to, že netradiční metody mají smysl.

„Pokud žáci, kteří dosahují lepších výsledků, vnímají známky jako něco zástupného, tak to je velmi pozitivní. Mimochodem to odporuje všem zastáncům klasické vzdělávací metody, která je založena na direktivním přístupu ke vzdělávání a na strohém hodnocení známkami,“ řekl Kartous.

Narážel tak na fakt, že stále častěji se hovoří o tom, že známkování už nemá na děti takový vliv jako dříve. Známky jsou totiž nástrojem tzv. vnější motivace, v jejímž rámci burcuje žáka ke studiu buď hrozba špatné známky, nebo vyhlídka dobré známky.

Nicméně vedle toho se na pedagogických fakultách vyučuje o vnitřní motivaci, která má mnohem lepší efekt. Spočívá v tom, že učitel dítě zaujme, přesvědčí ho o smysluplnosti probírané látky a jejím přínosu.

Dítě je pak ochotno vynaložit více úsilí, než když mu jde o známku. A pak už samotné známky nejsou podstatné. Učitelé znají postupy ze školy, ale většinou když se ocitnou tváří v tvář realitě, kdy mají probouzet nadšení v 25 dětech, ať už jde o cokoli, rezignují na vnitřní motivace a drží se známek.

Někde jsou proti rodiče

Problém je i s rodiči. Na některých školách třeba známkování zcela zrušili a nahradili je slovním hodnocením, ale proti takovému hodnocení se rodiče občas vzbouřili, protože lpěli na známkách, na něž jsou sami zvyklí.

„Školy se často vymlouvají, že rodiče ty známky chtějí, ale podle mě je to alibismus. Oni (učitelé) mají být ti odborníci, kteří mají vysvětlit, že známkování je velice omezené,“ domnívá se Kartous. Také ředitelka Jičínská potvrzuje, že to bývá s rodiči těžké. „Každý chceme mít ve škole pozitivní klima. Jsem ráda, když je důvěra, ale to nemůžete nijak vyžadovat. Na to musí být učitel nastavený – a ta důvěra pak dojde sama,“ uvedla.

„Ve dnešní době ale záleží i na rodičích. Pokud rodič nemá důvěru a doma to před tím dítětem nadnese, tak se ta důvěra také ztrácí,“ dodala Jičínská. Forma známkování ale nemusí být to nejpodstatnější.

„To nejdůležitější je otevřenost vůči žákům, když se učitel snaží pochopit potřeby žáků a jejich přístup ke vzdělávání. Velmi pomáhá to, když jsou žáci zapojeni do rozhodování o tom, co se ve škole děje, protože to zvyšuje jejich účast. Nabývají pocitu, že jsou součástí školy, že nejsou jen vzdělávanými objekty, ale že jsou sami hybateli,“ popsal Kartous.

Podle něj i americké průzkumy potvrzují, že u dětí nejlépe stimuluje aktivitu, když učitel projevuje o žáky zájem.

„Důležité jsou empatie a entuziasmus, když učitel prokazuje určitou emoční investici do toho, co dělá,“ dodal.