„Lidská řeč je unikát, ale když ji rozložíte na dvě základní složky, zjistíte, že to není nic nového, že už to tu bylo před námi,“ napsal Šigeru Mijagawa v časopisu Frontiers of Psychology.

Původ melodické, tonální složky lidské řeči je podle přesvědčení lingvistů v ptačím zpěvu, připomenuli autoři. Možnosti ptáků jsou sice široké, ale konečné.

Podobně jsou na tom například gibboni – tito primáti jihoasijských džunglí dokážou slyšitelně sdělovat jiným jedincům druhu několik jednoznačných signálů. Dokážou vyloudit kombinace 16 tónů, více než jiní primáti, ale na složitou, abstraktní komunikaci, i kdyby na ni měli mozkovou kapacitu, to nestačí.

Oba komunikační systémy existovaly v přírodě dávno předtím, než se objevili první moderní lidé. Byli první a jediný druh, který je dokázal zkombinovat, a tím exponenciálně zvýšil možnosti přiřazování nových a nových významů.

„Je to příliš dávno, aby to šlo vystopovat přímo, naše teorie proto staví na tom, co víme o současných jazycích a vokálních projevech dalších živočichů,“ dodal Mijagawa.