Statistická studie publikovaná v časopise Oxford Economic například pro Británii uvádí, že se průměrná výška mužů ve věku 21 let v období 1871 až 1875 ze 167,05 cm zvýšila na 177,37 cm v období 1971 až 1975. Ženy zřejmě také rostly, ale neexistuje dostatek odpovídajících dat, která se získávala často v souvislosti s vojenskou službou.

"Geny sice určují výšku, ale pro tento trend růstu není žádné darwinovské (evoluční) vysvětlení. Lidé, kteří přežívají ve 20. století, by v 19. století nepřežili," upozornil hlavní autor studie profesor Tim Hatton z University of Essex s tím, že genofond ani nemůže odpovídat za podstatné zvýšení průměrného vzrůstu během čtyř nebo pěti generací. Zvyšování průměrné výšky tak ovlivnilo několik faktorů.

Poněkud paradoxně se růst v řadě zemí Evropy kryje s obdobím velké hospodářské krize lemované dvěma světovými válkami. Válečné hospodářství mimo jiné vyvolalo nutnost zaměstnávání žen a zavedení přídělového systému, které pomohly zvýšit životní standard vrstev, které do té doby trpěly špatnou výživou.

Nemoci ovlivňující růst zmizely

Hatton považuje za jeden z hlavních faktorů pro ovlivnění výšky pokles dětské úmrtnosti, který souvisel i s novými poznatky v medicíně. Jiné studie podle Hattona už dříve prokázaly, že nemoci, na které děti do dvou let věku dříve nejčastěji umíraly, ovlivňují růst. Dětská úmrtnost klesala z průměrných 178 na 1000 novorozenců v letech 1871–1875, na 120 v období 1911 až 1915. Po válce se propadla dokonce na 41 a pak na 14 v období let 1976–1980.

"Znamená to, že jak jsme vysocí, tak jsme zdraví?" klade řečnickou otázku John Middleton. A odpovídá, že výška je určitým faktorem, ale neznamená to, že by lidé menšího vzrůstu byli nemocnější. Celkově je důležitější faktor lepší výživy a sociálního zajištění, který zároveň provázel trend zmenšování rodin, kdy převládají rodiny s jedním nebo nanejvýš dvěma dětmi.