Při malém počtu mateřinek a vysokém počtu dětí není divu, že jejich pedagogové se nemusejí zvlášť snažit o co nejpodnětnější prostředí. Proto by také paní Círová odmítla zavádět povinný poslední rok ve školce. „Povinně by to být mohlo, ale ty školky by musely vypadat jinak,“ řekla Právu paní Círová.

„Ve školkách by se ale měly děti více rozvíjet, což nefunguje, ať už na soukromých nebo veřejných,“ říká Círová. Podle ní dnes školky neslouží jako průprava dětí na školu, ale jako hlídací centra. Připouští ale, že její nároky se dosti odvíjejí od znalostí britského školského systému, kde podle ní rodiče mnohem více spolupracují se školou a zapojují se do jejích aktivit.

Anglosaský model může být v mnoha ohledech inspirující, ale vždy je třeba dbát na kulturní rozdíly. Co by však mohlo i ve středu Evropy dobře fungovat, to jsou povinné přípravné ročníky.

Věk nástupu povinné docházky neposouvat

„Začíná se tam od pěti let a zdálo se mi, že ta jejich přípravka je rozložena docela dobře. Děti mají větší čas se do toho dostat. V šesti letech je podle mě většina dětí dostatečně zralá,“ míní Círová. Jak popsala, anglické děti v pěti letech povinně nastupují do přípravného ročníku školy, kde si na nové prostředí zvykají.

Podobně fungují v ČR tzv. nuláky. Nárok na něj mají pouze děti ze sociálně slabého prostředí, které dostanou odklad. Přípravných tříd se ale zřídilo neúměrně mnoho a zdaleka je nenavštěvují jen děti ze sociálně slabších rodin. Ministerstvo totiž nemá žádnou páku ani sankci, jak po školách vymáhat, aby pravidla dodržovaly.

A rodiče i učitelé si přípravky pochvalují. V poslední době totiž učitelé musí děti v první třídě učit i základní hygienické návyky nebo držet příbor.