Profesor Richard Kaner a postgraduální student Maher El-Kady využili 300 let známý princip kondenzátorů a na základě jiných výzkumů v oblasti nanotechnologií odstranili původní nevýhodu nižší kapacity ve srovnání s klasickými chemickými bateriemi. Jejich kondenzátory kromě bleskového nabíjení nejsou navíc omezeny počtem cyklů nabití a vybití.

Masové rozšíření technologické novinky v oblasti skladování energie proběhne podle odhadů tak během pěti let.

"Integrace energie skladovacích jednotek s elektronickými obvody je náročná a často omezuje miniaturizaci celého systému," uvedl Kaner, jehož superkondenzátory tvoří v podstatě grafitová vrstva o síle jednoho atomu, kterou vytvářejí pomocí upravené DVD vypalovačky. I kvůli tomu je produkce superkondenzátorů i cenově dostupná, zdůrazňují vědci v článku pro Nature Communications.

Superkondenzátory z dílny chemiků na Kalifornské univerzitě

Postup výroby superkondenzátorů

FOTO: ucla.edu

"Pomocí tohoto postupu jsme schopni vyrobit více než 100 mikrosuperkondenzátorů na jednom disku za méně než 30 minut za použití levných materiálů," uvedl El-Kady s tím, že každý by si v podstatě mohl vyrobit superkondenzátor doma. Ovšem jejich vypalovačka vytváří na povrchu plastového disku pokrytého vrstvou oxidu grafitu speciální vzor, pro jehož nastavení musela být upravena.

Ve výrobě elektroniky může příslib menších, levnějších a především rychle se nabíjejících baterií způsobit malou revoluci, protože velikost baterie často omezuje velikost či výkon zařízení, jako jsou chytré telefony nebo tablety. Počítá se ovšem i s jejich použitím například u kardiostimulátorů.

Možností využití je ovšem více - například v podobě nanesení speciální vrstvy na zadní stranu solárních panelů, ve které by se ukládala energie na noc.