Článek
Výsledky dvou studií, které se týkají tohoto výzkumu, byly zveřejněny v časopise Nature. Výzkum je postaven na aplikování optogenetiky, která se zaměřuje na kontrolu nervových buněk. Laboratorní potkani byli geneticky pozměněni tak, aby jejich buňky přijaly bílkoviny reagující na světlo. Vědci pak byli schopni vybrané buňky aktivovat (dráždit) modrým zábleskem a vypnout zábleskem žlutým.
Šlo o neurony produkující dopamin spojovaný v mozku s mechanismem vyvolávání příjemných vjemů či motivací k různým aktivitám. U lidí s depresí je tento mechanismus narušen, takže nereagují na vjemy, které by jim v normálním stavu přinesly potěšení.
„Malý záblesk stačil k tomu, aby měl okamžitý zásadní účinek na chování potkana,“ pochvaloval si průběh experimentu psychiatr a neurolog Karl Deisseroth ze Stanford University, který se podílel na obou nových studiích.
Překvapivě efekt této stimulace závisel na druhu stresu, jemuž bylo zvířátko vystaveno. Pokud se jednalo o mírný chronický stres v průběhu dní, dopaminové neurony měly přímý vliv na depresivní chování: stačilo je aktivovat a příznaky deprese mizely během několika vteřin. Pokud byly dopaminové neurony „vypnuty“, myši nejevily zájem ani o cukrovou vodu.
V rámci druhého výzkumu pak výzkumnice Ming-Hu Han na Mount Sinai School of Medicine v New Yorku testovala chování buněk u potkanů, kteří byli vystaveni intenzivnímu, ale krátkodobému stresu - například kontaktu s jiným, dominantnějším jedincem svého druhu. V tomto případě krátký záblesk dopaminových neuronů nestačil, k překonání deprese byla potřebná obdoba světelné kulometné palby.