Uchazeči o studium na soukromých školách by se prý ale neměli nechat odradit obavami, že svůj obor nedostudují.

„Soukromé školy mají za sebou už dvacetiletou historii, zřizovatelé byli schopni reagovat na vývojové trendy, a jestliže si v této demografické apokalypse stále drží své místo na slunci, tak to musí být dáno především kvalitou a renomé školy, protože je k tomu nutí nedostatek dětí,“ řekl Právu Kolder.

Soukromých škol začalo ubývat od roku 2005. Od té doby jich zaniklo až 15 procent a do tří let by jich podle odhadů mělo zmizet z mapy dalších deset procent.

„Máme informace, že dochází ke slučování soukromých středních škol a někde už musely školy i ukončit činnost,“ dodal Kolder s tím, že mezi nejohroženější patří jednooborové školy.

Čím soukromější, tím individuálnější

Žáci devátých tříd se však podle něj nemusejí obávat, že by nástupem na soukromou školu podstupovali riziko, že si za rok za dva budou muset hledat novou školu. V rámci sdružení se prý podařilo vypracovat takové mechanismy a ředitelé jsou natolik zkušení, že vědí, jak si v případě problémů poradit, a to i v případě jednooborových škol.

„Nehrozí nebezpečí, že by někdo nedostudoval nebo že by byl hozen do víru života, aniž by se o něho třeba nastupující škola postarala,“ upřesnil Kolder.

Soukromé školy jsou proti veřejným částečně znevýhodněny tím, že se za jejich studium musí platit. Nejčastěji si soukromky účtují deset až dvacet tisíc korun ročně. Školné přesahující toto rozpětí se vyskytuje jen zřídka, například v Praze, kde je kupní síla obyvatelstva větší.

Nicméně existují soukromé školy, tvoří zhruba 16 až 17 procent, které ani žádné školné nevybírají. Jedná se především o učiliště a střední odborné školy s technickým zaměřením, o něž není zas takový zájem. Ty pak žijí už jen ze státního příspěvku, který je o deset procent nižší než u veřejných škol.

Nadále platí, že v konkurenci s bezplatným vzděláváním musí soukromky nabízet něco extra. „Nadstandard soukromek byl dán nižším počtem dětí ve třídě nebo v ročníku. Méně dětí rovná se individuálnější přístup, tedy i větší kvalita. Pokud vám ale spadne počet dětí ve třídě vlivem demografických změn ze 17 nebo 15 na deset, tak už je to problém,“ popsal výhody a nevýhody strategie soukromek Kolder.

Optimalizaci pokládá za přirozený proces, který by mohl zbylé soukromky posílit. „Ukázalo se, že školy, které se staly jakousi nástupnickou organizací či pokračovatelem zanikající školy, na kvalitě nepolevily, právě naopak. Většinou se jedná o školy, které jsou ekonomicky stabilnější, silnější, a právě proto je tam větší klid pro pedagogickou práci,“ tvrdí Kolder.

Výhodou by mohl být fakt, že mnoho soukromých škol je uchazečům otevřeno a u přijímaček jim neklade větší překážky. Nutno ale dodat, že některé soukromky si budují prestiž elitních škol a přijímají výhradně premianty.