Nicméně stresů má nynější generace o něco méně, škol je k dispozici stále dost, a tak se takřka nikdo nemusí bát, že by na něj žádné místo nezbylo a musel nastoupit do práce.

„V poslední době jsou děti při volbě střední školy zodpovědnější. Vnímají situaci na trhu práce, vidí to u svých rodičů, takže možná tohle je ten stimul, že přestaly uvažovat stylem ‚chci maturitu za každou cenu‘, ale že o tom opravdu intenzívně přemýšlejí a hledají další informační zdroje, dávají si do kupy informace atd.,“ popsala Právu kariérní poradkyně.

Připustila, že významný podíl na tomto trendu má i šíření internetu do domácností, kde si může každý v pohodlí kdykoli projít veškeré informace o školách, ale i o možnostech uplatnění. „Děti také hojně diskutují na Facebooku, jak která škola vypadá, jak dopadly, a opravdu si kladou otázku, že by sice rády šly na maturitní studium, ale jestli na to mají,“ uvedla Eliášková.

Trh práce prý mnoho neřekne

„I rodiče to takto zvažují, už to není tak divoké jako před X lety, kdy se říkalo, že bez maturity to nepůjde,“ doplnila.

Největší zájem je o maturitní obory, které si volí 70 procent žáků. Nejtěžší je dostat se na gymnázia, která se zaměřují na produkci budoucích vysokoškoláků a je o ně tradičně největší zájem. Podle Eliáškové se větší část žáků uchází o studium na gymnáziu právě proto, že je to nejschůdnější cesta ke studiu vysoké školy. Je zde ale i o něco menší část žáků, která si není ještě jista, kam nasměrovat životní kroky, a proto volí všeobecné vzdělání, aby tím fatální rozhodnutí oddálila.

To souzní i s nedávným zjištěním společnosti Scio, podle něhož 56 procent dětí ještě v průběhu studia na střední škole změní svou preferenci, co by v budoucnu chtěly dělat.

Ačkoli si důsledky krize a s ní spojenou nezaměstnanost žáci i rodiče uvědomují, neměli by jí přikládat až takový význam. Podle Eliáškové nelze nikomu garantovat, že si za čtyři roky najde práci v oboru, o který je nyní nouze. Spolehnout se prý nedá na žádné trendy.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, jaké má jedinec vlohy, dispozice a k čemu inklinuje, aby pak z toho těžil. Nelze však pominout výsledky ze základní školy. Pokud je žák čtyřkař, obor s maturitou by měl pečlivě zvážit.

Eliášková však jedno univerzální pravidlo má: „Každý se musí snažit být nejlepší, aby byl konkurenceschopný, a pak je úplně jedno, co bude dělat.“

Nebát se internátu

Přestože se asi každý na vysněný obor nedostane, šanci na další vzdělávání má každý. Míst na školách je totiž zřejmě pořád více než deváťáků, a to i navzdory probíhající optimalizaci sítě škol. Letošní populační ročník je opět ještě slabší než ročník předchozí.

Podle Eliáškové se nemusí žáci omezovat při výběru jen na školy ve svém regionu. Avšak chuť odejít od rodičů na internát, což by jejich nezávislost jen posílilo, prý děti příliš nemají.

„Ony touží po samostatnosti, nebo si myslí, že už jsou samostatné – rozhodují se samy, ale doma je doma a na tom se generačně nic nemění. A moc nadšení z toho nejsou ani rodiče,“ řekla.