„Na počátku jury musel oceán kvůli sirným bakteriím páchnout po zkažených vejcích,“ soudí podle rakouské ORF vedoucí studie doktor Sylvain Richoz z univerzity ve Štýrském Hradci.

„Drsné podmínky, které po vymírání vládly v pobřežních oblastech, vysvětlují, proč život v moři potřeboval tak dlouhý čas, aby se vzpamatoval. Na počátku jury nebyly prakticky žádné korály. Pobřežní vody byly i tehdy místem s největší biodiverzitou. Dlouhé fáze bez kyslíku ztěžovaly jejich regeneraci,“ dodal.

Richoz a jeho tým se ve studii „Sirovodíková otrava mělkých moří po vymírání na konci triasu“, zveřejněné v časopise Nature Geoscience, opírají o průzkum usazenin z Lucemburska a Německa. Jejich poznatky jsou důležité i pro dnešek, kdy kvůli činnosti lidí roste v mořích počet „mrtvých zón“ bez kyslíku.

Sirné bakterie se bez něj obejdou. Daří se jim zvláště dobře ve vodě s vysokým obsahem síry. Ta se do vody dostala po erupcích vulkánů, které způsobily vymírání na přelomu triasu a jury. K úbytku kyslíku přispělo i tehdejší prudké oteplení.