„Mám z tohoto ocenění radost. Cítím, že je především za odvahu pustit se do velmi nákladného a multidisciplinárního výzkumu v oblasti nanotechnologií, který vyžaduje propojení vědců z nejrůznějších oborů. Myslím, že se mi takový tým podařilo v Olomouci vybudovat, že se mi podařilo nadchnout ho pro studium objektů, jejichž chování nás každodenně překvapuje,“ řekl Zbořil, který je na přírodovědecké fakultě zástupcem vedoucího katedry fyzikální chemie a zároveň generálním ředitelem Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů

„Měl jsem štěstí nejen na lidi, ale v jisté etapě i na témata, která jsem zvolil jako preferenční pro další výzkum – nanoželezo, uhlíkové nanostruktury, nanostříbro. Právě tyto materiály dnes tvoří základ výzkumu v Regionálním centru pokročilých technologií a materiálů a ročně přináší desítky publikací, grantů i smluvních spoluprací. Upřímně tedy Cenu ministra vnímám jako ocenění schopnosti vybudovat silný vědecký tým, dát mu finanční zázemí a témata, která mohou přinést přelomové výsledky,“ dodal Zbořil.

Odborník v nanotechnologiích

Zbořil patří k předním evropským odborníkům v oblasti nanotechnologií. Jeho práce byly citovány více než 1400krát a publikovány v řadě prestižních světových časopisů, jako Journal of the American Chemical Society, Biomaterials, Small, Advanced Functional Materials či Chemistry of Materials.

Věnuje se především přípravě, charakterizaci a aplikacím nanomateriálů na bázi železa, stříbra a uhlíku. Je také jedním ze zakladatelů tzv. prekurzorové chemie, která využívá morfologické a strukturní podobnosti aktantů a produktů při řízení reakcí v pevné fázi.

Mezi jeho nejvýznamnější počiny v oblasti výzkumu oxidů železa patří vývoj nanoprášků a tenkých filmů oxidu železitého pro aplikace v heterogenní katalýze a fotokatalytickém štěpení vody.

Tyto materiály by mohly přispět k vývoji nových technologií čištění vod nebo k uchování energie ve formě vodíku. Profesor Zbořil se ve spolupráci s kolegy z Cornell University zásadně podílel na vývoji nové třídy uhlíkových nanomateriálů jako jsou fotoluminiscenční uhlíkové kvantové tečky použitelné například pro značení kmenových buněk nebo na přípravě fluorografenu, prvního dvojdimenzionálního stechiometrického derivátu grafenu.