Článek
Bez „zlatého deště“ by asi zemská kůra měla jiné složení než dnes. Obsahovala by jen běžné horniny a téměř žádné vzácné kovy. Ty jsou totiž siderofilní, tj. železomilné. Železo si je tedy „bralo“ s sebou, když klesalo do nitra Země v procesu, při němž se koule žhavého magmatu členila na vroucí jádro a chladnoucí kůru.
Geochemik Matthias Willbold a jeho tým z bristolské a oxfordské univerzity se odvolávají na testy hornin z Grónska starých 3,8 miliardy let, tedy z doby před předpokládaným „deštěm“ meteoritů, který měl udeřit na Zemi před 3,7 miliardy let.
Vědci sledovali ne zlato, nýbrž wolfram (W), který se na Zemi nachází ve dvou variantách (izotopech), jako W182 a W184, které mají vyrovnaný poměr. V horninách z Grónska ale našli výrazně více W182, který vzniká až rozkladem hafnia. To by odpovídalo hypotéze, že původní wolfram W184 stáhlo železo do nitra Země a že nynější vyrovnaný poměr obou izotopů je až dílem deště meteoritů. Uvádí to jejich studie zveřejněná v časopise Nature.
Mimochodem, kdyby se podařilo z jádra Země dostat všechno zlato, které tam je, bylo by možné pokrýt povrch celé planety vrstvou tohoto kovu o tloušťce čtyři metry.