Mnoho údajů naznačuje, že jestliže se nezmění náš přístup k tomu, co nám současná stále ještě bohatá příroda dává, tento práh překročíme během deseti let.

Tímto konstatováním uvedl v polovině října konferenci OSN o biodiverzitě ministr životního prostředí hostitelského Japonska Ryo Macumoto.

„Seberme odvahu, podívejme se našim dětem do očí a přiznejme se jim: Nedodrželi jsme slib z Johannesburgu zmírnit ztráty na udržitelnou mez. Pokračujeme v ochuzování bohatství druhů bezprecedentním tempem, takže vstoupíte do života s hypotékou,“ řekl delegátům ředitel Konvence OSN o biodiverzitě Ahmed Djoghlaf.

Kdybychom včelám platili za opylování, fakturovaly by 190 miliard dolarů

Mnohé se podařilo, například vzrostla rozloha chráněných území a rezervací. Globální výhled biodiverzity, několik měsíců starý dokument OSN, ale konstatoval, že prakticky všechny oblasti ochrany přírody vykazují záporné výsledky, což se odráží v dopadu na životní úroveň. Notoricky známý je příklad korálových útesů: méně útesů znamená méně ryb. Pětina korálových útesů už zmizela a další pětina je poškozena.

Spíše jako kuriozita zní zpráva, že sadaři v Číně běžně opylují stromy ručně, protože včel ubylo. Americké ministerstvo zemědělství vyčíslilo, že úbytek včel stál farmáře ve Spojených státech v roce 2007 asi 15 miliard dolarů. Celosvětově lze hodnotu opylení vyčíslit částkou 190 miliard dolarů – včely zajišťují opylení plných 70 procent všech pěstovaných rostlin. „Včely neposílají účty,“ shrnul bankéř Paven Sukhdev, jeden z autorů zprávy TEEB.

Škody v číslech

TEEB je zkratka pro projekt OSN s nezáživným názvem Ekonomika ekosystémů a biodiverzity. Vyčíslil hodnotu vyčerpané přírody a ztracených druhů na astronomickou částku dvě až 4,5 biliardy dolarů. Optimistický odhad odpovídá hrubému národnímu produktu hospodářské velmoci jako Itálie či Británie. Jiná studie OSN, vypracovaná společností Trucost, dospěla k vyššímu číslu. „Máme-li být tvrdí, je to 6,6 biliardy dolarů, jinými slovy 11 procent globálního hospodářského výkonu,“ řekl šéf studie Richard Mattison. Finanční krize ve vyspělých zemích v letech 2007–8 „stála“ 5,4 biliardy.

Dvě nebo šest a půl, málokdo ve světě průmyslníků či politiků si taková čísla připouští. Byli jsme zvyklí, že přírodní zdroje jsou nevyčerpatelné, a hlavně zadarmo. Jenže nejsou. Stačí si uvědomit, co by stála všechna voda, která se používá na zavlažování, nebo co by stálo odchování všech ryb, které poskytují šestinu veškerých zkonzumovaných bílkovin. Obtížnější už je představa hodnoty, kterou představuje porost mangrovníků, sloužící jako ochranná bariéra pobřežních oblastí před vlnobitím i jako líheň ryb, nebo ceny rostlin používaných ve farmaceutickém průmyslu k výrobě léků.

Společnost PricewaterhouseCoopers dostala za úkol spočítat náklady vyplývající ze zavlečení nepůvodních rostlinných škůdců v Austrálii, Brazílii, Indii, Jižní Africe, Británií a  Spojených státech. Dospěla k částce 100 miliard ročně.

V roce 1998 čínská vláda zakázala v povodí řeky Jang c’-tiang plošnou těžbu dřeva. Důvodem bylo zjištění expertů, že za katastrofálními následky povodní, které zabily čtyři tisíce lidí a způsobily škody za 30 miliard dolarů, stálo padesát let kácení lesů, zadržujících dešťovou vodu.

Mohutné záplavy, které letos v létě postihly Čínu a Pákistán, zvedly světové ceny bavlny na 15leté maximum. Velké textilní firmy už varovaly, že se to brzy odrazí na zvýšení cen. Sucha a po nich následující požáry v Rusku přiměly zemi pozastavit export obilí. Světové trhy odpověděly raketovým vzestupem cen pšenice.

Podle Světového fondu ochrany přírody (WWF) bylo za posledních deset let jen v Amazonii objeveno více než 1200 nových druhů rostlin a živočichů. Za posledních 50 let byla ale také téměř jedna pětina amazonských pralesů vykácena zejména pro pěstování sóje, chov hovězího dobytka a kvůli poptávce po biopalivech. „Každý z nás, kdo se denně rozhoduje o nákupu v supermarketu, je součástí tohoto dějství,“ upozornil Jim Leape z WWF.

Nový druh tuponosé opice objevili vědci v odlehlé oblasti severní Barmy, kterou ohrožuje nelegální kácení dřeva i projekt vodní elektrárny v sousední Číně.

Nové druhy nic nezachrání

Nové „druhy“ vytváří i člověk. Akvaristé už před několika lety s rozpaky přijali rybky, které „svítily“ díky tomu, že pěstitelé jim do hřbetní svaloviny injekcí vpravili fosforeskující látku. Na říjnovém veletrhu v XXX se objevily geneticky upravené skaláry a cichlidy, světélkující zelenavým a modravým světlem.

To je ovšem chabá náplast na to, že přibližně pětině obratlovců hrozí vyhynutí, jak to uvedla nejnovější studie v magazínu Science, která zkoumala současný stav přibližně 25 tisíc druhů vedených na seznamu ohrožených druhů IUCN. Růst zemědělství, kácení lesů a nadměrný lov každoročně přiblíží vyhynutí okolo 50 druhů. Studie ale také poukazuje na to, že v poslední době se podařilo zachránit 64 druhů včetně tří, které ve volné přírodě již vyhynuly, ale podařilo se je nasadit zpět umělým odchovem.

Flora a fauna si zaslouží respekt a ochranu nejen proto, že zvířata jsou hezká a květiny povznášejí naši mysl. Příroda nás ale drží při životě – čistí vodu, roste v ní úroda, reguluje počasí a klima. Za posledních deset tisíc let se příliš nezměnila, díky čemuž jsme tu.

Jenže v posledních desetiletích ji spotřebováváme rychleji, než se stačí obnovovat. Ekologická stopa lidstva – to, co po sobě naše společnost zanechává – přesahuje možnosti Země. V globálním průměru spotřebováváme 1,3násobek toho, co vyprodukuje.

Podle poslední zprávy o stavu planety (Living Planet Report) připadá na průměrného obyvatele planety 1,8 globálního hektaru, aby nežil na ekologický dluh a vývoj na Zemi byl udržitelný. Skutečnost je ale horší: průměr je 2,7 hektaru. Česko je na tom jako vyspělá země ještě hůře, každý z nás odebírá Zemi tolik, co vyprodukuje na 5,75 hektaru. Jsme tak ze 153 hodnocených zemí na nelichotivém čtrnáctém místě. Jak dlouho to může pokračovat?