V záhlaví na první pohled nenápadného obrazu kvetoucí růže je latinské heslo Iustitia et pietate, prozrazující, že jde o dílo vytvořené v souladu s přáním Leopolda I., císaře Říše římské národa německého, krále českého, uherského, arcivévody rakouského.

Kdo je hlavní

Leopold, pro svůj abnormálně vyvinutý habsburský ret, až naturalisticky vyobrazený na stříbrném tříkrejcaru z roku 1670, posměšně přezdívaný prasečí huba, byl podle historických pramenů jemná duše, i když vedl prakticky po celou dobu svého panování (1655–1705) řadu válek. Byl totiž vychováván ke kněžské službě a teprve po smrti svého staršího, prvorozeného bratra „postoupil“ na místo následníka na řadě trůnů po svém otci Ferdinandovi III. Skládal hudbu, hrál divadlo a všemožně podporoval umění. Mapa tak zcela odpovídá jeho nátuře.

Rudý a zelený mapový list znázorňuje Bohemii, Čechy, jako rozvinutý květ růže. Nakreslil ji slezský kartograf Christoph Vetter, do mědi vyryl v roce 1668 Wolfgang Kilian a o desetiletí později se stala součástí spisu o českých dějinách od Bohuslava Balbína.
Geografie je tu ovšem podřízena politice. Leopold prasečí I. byl sice navzdory mocnému kardinálovi Mazarinovi zvolen císařem, ale cítil, že impérium existuje jen na pergamenech, a proto svůj život zasvětil posilování dynastických nároků Habsburků v jejich državách, tedy vedle Rakouska především v Čechách a v Uhrech.

Růži Čech tvoří 18 okresů, sestavených – více méně věrně – do rozvíjejících se lístků kolem středu, kterým je, jak jinak, Praha. Zelené lístky vyrůstající okolo jsou znázorněním sousedů – Moravy, Slezska, Bavorska a Rakouska. Česká růže ovšem vyrůstá z rakouské Vídně, Leopoldova rodného a sídelního města.

Kdyby snad někdo z tehdejších současníků nepochopil obsah tohoto zašifrovaného sdělení, je v dolní části mapy vysvětlující latinský nápis: „Hle půvabnou růži kvetoucí ve hvozdech Bohemie, již lev s odznaky chrání. Ta růže vyrostla z krve Martovy, ne Venušiny. Ničeho neobávej se, krásná růže, Rakušan přichází! Růže Čech, zakrvácená po celá staletí, kde přes 80 velkých bitev bylo svedeno. Nikdy dříve nebyla v této podobě vyvedena.“ Podepsáni jsou Vetter i Kilian.

Kartografická propaganda

Mapa je kartografickou raritou. Antropomorfizace zemí (jejich přizpůsobení lidským postavám) bývala v minulosti poměrně častá, ale přizpůsobení zvířecím a zejména rostlinným tvarům je vzácností. Snad jediným protagonistou takového umění, ovšem v žánru portrétu, byl o dvě století dříve Ital Giuseppe Arcimboldo. Alegorie Čech jako růže tak výmluvně vypovídá o významném postavení našich zemí v Evropě 17. století.