Vybavíte si ještě dnes okamžik, kdy vaše chuť udělat něco proti zbytečným úmrtím novorozeňat dostala konkrétní podobu babyboxu?

Ne. Pomáhat slabým a bezmocným dětem je lidstvu vlastní od nepaměti. Babyboxy nejsou nic nového, jenom ty naše už nejsou dřevěné, vystlané slámou a zavěšené na klášterních vratech.

Jak dalece jste jeho konečnou podobu domyslel vy, chovatel koní, vydavatel a tvůrce reklamy, a co museli dotáhnout technici?

Babybox je kolektivní práce, moje, lékařů a hlavně jejich šéfinženýra Michala Čumpelíka. Pořád něco vylepšuje, já jenom přepisuju několikajazyčný návod k použití.

Jak dlouho jste se po instalaci prvního z nich v Praze 9 bál, jestli „to bude fungovat“?

Funkčností babyboxu jsem si byl jistý vždy, je technicky dokonalý. Jenom jsem si 1. června 2005 nemyslel, že v hloubětínském GynCentru najdou za pět let patnáct dětí.

Dokázal jste si představit, že vaši myšlenku čeká takový rozmach?

Rok a půl trvalo, než se mi podařilo otevřít první a nebýt vstřícnosti primáře GynCentra Petra Píchy, který souhlasil s instalací proti vůli tří ministerstev, nebyl by zřejmě dodnes ani jeden. Pak jsem zatoužil po pěti. Pak po dvaceti. Dnes po sedmdesáti...[celá zpráva]

Který z příběhů zachráněných dětí vám přinesl největší zadostiučinění?

Holčička odložená 27. července 2009 v Ústí nad Orlicí i s placentou, nahá a mokrá od plodové vody. Volal mi ředitel nemocnice MUDr. Martin Procházka: „Ta holčička se určitě narodila hned vedle babyboxu!“ Pojmenoval jsem ji Lucka podle sestry, která měla službu a našla ji v bedýnce. Čtvrtý den měla náhradní rodiče. Pracovnice sociální péče a ochrany dětí a opatrovnický soud jsem zapsal do Zlaté knihy babyboxů.