„Nemám dobré zprávy,“ prohlásil výkonný tajemník Konvence o biologické rozmanitosti Ahmed Djoglaf, když na jednání OSN představoval třetí Globální výhled biodiverzity (GBO-3). „Ztráta biodiverzity pokračuje tempem, jaké v historii nemá obdoby – míra vymírání je až tisíckrát rychlejší než v minulosti.“

Jádrem zprávy je konstatování, že některé významné ekosystémy planety se nacházejí ve stádiu těsně před dosažením stavu, v němž už lidstvo nebude moci využívat jejich přínosu. Kromě jiných se na hraně ocitají lesy, které masově odumírají, vodní toky, zamořované řasami, nebo korálové útesy umírající v teplejších vodách. Počty obratlovců – savců, plazů, ptáků, obojživelníků i ryb – poklesly za posledních 40 let o třetinu.

Nikdo nesplnil

Žádný ze států, které se na posledním „ekologickém“ summitu roku 2002 v Johannesburgu zavázaly „do roku 2010 významně snížit tempo poklesu biodiverzity“, své sliby nesplnil. „Vlády povětšinou ignorují závazky, přijaté před 17 lety k ochraně druhové rozmanitosti, a umožňují tak, aby pokles biodiverzity pokračoval alarmujícím tempem,“ píše se ve zprávě. „Pět nejvýznamnějších tlaků přímo ovlivňujících ztrátu druhů (změna habitatu, nadměrné využívání, znečišťování, invazivní druhy a klimatické změny) zůstává konstantních nebo se jejich intenzita zvyšuje.“

Ani největší optimisté nedoufali, že se pokles podaří zmírnit celosvětově, ale to, že to nedokázala jediná vláda na světě, je tristní. GBO-3 konstatuje, že z 21 dílčích cílů zůstává v globálním měřítku nesplněných všech 21, včetně zpomalení tempa ničení habitatu (společných stanovišť živé a neživé přírody, biotopu), zajištění ochrany 10 procent ekologických regionů světa, kontroly nad šířením invazivních druhů nebo uplatnění zákazu obchodu s druhy blízkými vyhubení.

Přes červenou clonu

„Jedenadvacet procent všech známých druhů savců, 30 procent obojživelníků, 12 procent ptáků a  27 procent korálových útesů, které jsme hodnotili, je ohroženo vyhynutím,“ uvedl Bill Jackson z Mezinárodní unie ochrany přírody IUCN, která vypracovává tzv. červenou knihu ohrožených druhů. „Kdyby stejnou mírou spadly ceny akcií, vypukla by finanční panika.“

Zpráva GBO-3 mohla konstatovat pokrok snad jen v ochraně moří, respektive ve vyhlašování chráněných zón a rezervací. Na druhé straně mokřady, slané močály a prostředí, v nichž žijí korýši, utrpěly obrovské škody. Mnohé řeky se staly mrtvými zónami a okyselování oceánů spolu s důsledky častých bouří posunulo korálové útesy ke kolapsu. Laxní přístup k regulaci rybolovu vedl ke stavu, kdy stavy mnohých hospodářsky významných druhů ryb jsou před zhroucením.

Za kolik si vyrobíme vzduch

Dnes bohužel stále ještě převládá myšlení, podle kterého je příroda nevyčerpatelná a co nám poskytuje, dává zadarmo. Na scestnost takového přístupu zatím ekologové upozorňují marně. Stačí ale jen trochu počítat. Rozbíhající se mezinárodní projekt Ekonomika ekosystému a biodiverzity (TEEB) se snaží vyčíslit finanční hodnotu všeho, co z přírody lidstvo získává.

Nejde o ocenění škody v případě zastřeleného sokola, ale o „služby“ lidstvu – čištění vzduchu, výrobu kyslíku, ochrany pobřeží nebo existenci „krásných“ přírodních scenérií, kam jezdí turisté. TEEB vychází z logické úvahy, že tyto a další služby, tzv.externality,  by si lidstvo muselo někde „koupit“, kdyby je nedokázala bezplatně zajistit příroda. Jen opatřit to, co poskytují světové lesy, by stálo dva až pět triliónů dolarů – podstatně víc než celá loňská bankovní krize. Všechny tyto příjmy z volné přírody vyčíslila IUCN na 33 triliónů dolarů, což odpovídá 40 procentům výkonu světové ekonomiky.

Nová rovnováha nebude pro lidi

„Mnohé ekonomiky zůstávají slepé vůči obrovské hodnotě různosti zvířat, rostlin a dalších forem života a jejich roli v udržování zdravého a fungujícího ekosystému,“ upozornil Achim Steiner, ředitel Programu OSN pro životní prostředí. „Lidstvo si vymyslelo iluzi, že bychom to nějak zvládli i bez biodiverzity, že je to v našem moderním světě jen něco okrajového. Skutečnost je ale jiná – na planetě s šesti miliardami lidí, kterých bude v roce 2050 zřejmě už devět miliard, druhovou rozmanitost potřebujeme mnohem víc.“ Například přesycení vod splachovanými hnojivy povede k zařasení sladké vody, k udušení ryb a tím se ztratí už dnes nedostačující zásoby sladké vody, vhodné k lidské konzumaci.

Zachovat šanci na další rozvoj

Pomyslnou větev si pod sebou podřezáváme stále vehementněji. Čím později si toho všimneme, tím nesnadnější bude náprava. Ekosystém se totiž dostane do stavu nové rovnováhy, jako už několikrát v minulosti. Tato rovnováha ale nebude pro lidi výhodná, a vychýlit ekosystém zpět k dnešnímu stavu bude nesmírně nákladné.

„Je nejvyšší čas, aby si ti, kdo rozhodují o běhu světa, uvědomili nutnost ochránit šíři životních forem na Zemi a zajistit její trvající prospěšnost pro lidské společenství,“ napsal  Djoglaf v úvodu ke zprávě. Na práci Konvence o biodiverzitě se podílejí reprezentanti prakticky všech světových zemí, podle Djoglafa ale zmocněnci a ministři životního prostředí jen zřídka mají ve vládách takovou pozici, aby mohli prosadit účinné kroky proti všeobecnému upřednostňování trvalého růstu. Vlády jako celek si musí uvědomit, že udržení biologické rozmanitosti je předpokladem pro zachování šance na ekonomický rozvoj.