To býval okraj Roztok, města nyní se překotně rozvíjejícího. Procházka je to nenáročná, hravá i poučná.

V dobách, kdy železnice byla ještě malým zázrakem, kdy se z města vyráželo na čerstvý luft bryčkami, kočáry, s piknikovými koši, cylindry a krinolínami, děti poháněly coby hračku dřevěné obruče, byl výlet velkým dobrodružstvím.

Od betonového slona po proudu vltavském

A nezačínalo se až v Roztokách, mající přídomek u Prahy, aby si pošta nespletla doručení, ale třeba v nedalekém Sedlci, jehož pýchou byla proslulá zahradní restaurace U slona. Betonový kolos na zahradě byl atrakcí i výčepem zároveň.

Roztocký zámek budiž výchozím bodem našeho krátkého putování. Původně vodní tvrz byla jednou z posledních staveb opravených po vltavské povodni v roce 2002. Renesanční objekt měl několikrát blízko záhubě, nejvíc asi na začátku minulého století, kdy chátrání neobývaného zámku došlo vrcholu.

Zachránili ho vlastivědní pracovníci, kteří tu v roce 1957 založili muzeum, v roce 1961 ho otevřeli pro veřejnost. Středočeské muzeum je provozovatelem i nyní, v zámku se  pořádají velmi zajímavé výstavy, na nádvoří a v parku koncerty, divadelní představení.

Levý Hradec, který je součástí Roztok, je národní kulturní památkou, původním sídlem Přemyslovců.

Údolí umělců i pracovitých mlynářů

Od zámku vede cesta do Tichého údolí. Vilu Sakura si nechal v japonizujícím stylu postavit spisovatel Joe Hloucha, scházeli se u něho přední umělci a politici. Koncem minulého století ho značně necitlivě upravili, nyní je v něm nemocnice. Druhá Hlouchova vila je v soukromých rukách.

Když se řeklo v Roztokách Maxa, všichni věděli, že jde o vyhlášenou restauraci s koupalištěm Maxmiliánku. Jméno dostala po Habsburkovi Maxmiliánovi, mexickém císaři. Jezdilo se sem jako do Šárky, provozovali ji do konce 90. let minulého století. Bezdomovci zdevastovaná stavba s totálně rozvaleným okolím je k pláči.

V údolí bydlela i malířka Zdena Braunerová, u ní se scházela umělecká smetánka, A. Chitussi, J. Zeyer, V. Mrštík. Na její pobyt upomíná deska u tzv. Braunerova mlýna. Mlýnů na potoce stávalo několik, o jejich osudech se dozvíte z infopanelů naučné stezky.

Byli dva písaři, půvabné dílo Gustava Flauberta v podání Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka, se natáčelo v dnes opuštěném Spáleném mlýně. Následují Tůmův a Trojanův mlýn, cesta vede nenáročným terénem až pod Holý vrch, kde začnete stoupat na Suchdol. Na procházce budete míjet pěší, cyklisty, pejskaře, rodinky s kočárky.

Na Suchdole, odkud se dostanete do centra autobusem, si můžete dát nějakou ňamku ve výborné pizzerii. Výlet je to i s návštěvou zámku zhruba půldenní.