Hlavní obsah
Mlýn na Lučním potoce, stávalo jich tu asi 25,všechny se uživily Foto: Vratislav Konečný

Zubrnice: za nejmladší vesnický skanzen v Česku vděčíme vysídleným Němcům

Prastará obec v hlubokém údolí Českého středohoří pod Bukovou horou svažujícím se k Labi bývala do konce války německou. Českých rodin tu bylo jen pár. Od nepaměti se tu pěstovala jablka a hrušky, ovoce se sváželo po sklizni k řece a putovalo dál do vnitrozemí, popřípadě se sušilo na křížaly.

Mlýn na Lučním potoce, stávalo jich tu asi 25,všechny se uživily Foto: Vratislav Konečný
Zubrnice: za nejmladší vesnický skanzen v Česku vděčíme vysídleným Němcům

Obec se jmenovala Saubernitz, což ukazovalo na místo s čistou „zubrnou” vodou.

Proslulé jsou křížaly

Zubrnická sušárna ovoce je poslední zachovalou v regionu. Moderní výroba převálcovala minulost, teď si o ní můžeme leda tak číst. Pod heslem Po staru se žít nedá se likvidovalo vše, co nebylo podle tehdejší ideologie v pořádku. Což někde platí dodnes. 

Také místní švestky byly proslulé. Produkce putovala po Labi do Pirny, Drážďan i dále. K tomu ještě přibyl jako významný obchodní artikl chmel. Ten se sušíval na tyčových chmelnicích, také je zde spolu se spoustou užitného mobiliáře spatříte. Chmel se vozil do nedalekého Úštěka, což je nádherné historicky zachovalé městečko.

Chtěli jen bořit roubenky, stavět paneláky

V Zubrnicích uvidíte řadu historických kamenných domů, ale také některé hrázděné. Bývalo jich více, po válce ale jejich trámoví vyletělo komíny ostatních obydlí, postupně se demolovalo, na řadu měl přijít i kostel, nakonec se ho podařilo zachránit. Podařilo se to Františku Ledvinkovi, kdysi skláři, poté řediteli ústeckého okresního vlastivědného muzea.

Po mnoha tahanicích se socialistickými institucemi zvítězil na tuposti bouračů a v roce 1988 se mu podařilo oficiálně skanzen otevřít. Přestěhoval se sem s rodinou a je to jejich domov i koníček. Jednu roubenku údajně nezbořili proto, že onemocněl bagrista, pak už se k tomu úřady neodhodlaly. Místo starých domů měly přijít paneláky.

Exponáty v prohlídkových částech, ať je to krásný koloniál, škola, hospodářská stavení, bývaly majetkem Němců. Takže vidíme, jak žila německá komunita, od české se to nelišilo, nakupovali u stejných výrobců, obchodovali se stejnými lidmi. Na náměstí je nádherná dřevem zaklenutá barokní kašna, ve škole mají největší sbírku výukových obrazů u  nás.

Poslední z 25 mlýnů

Skanzen je doplněn stavbami z různých míst v Českém středohoří, můžeme ho rozdělit na dvě části. Vlastní, v budovách kolem kostela, a mlýnskou. Poslední z 25 mlýnů, které stávaly na Lučním potoce, leží stranou obce a je plně funkční. Pochází asi z poloviny 18. století, v nynější podobě se datuje rokem 1805.

Opravuje se i další, přemístěný z obce Homole, ale je to vše o penězích. Ve mlýně se natáčela pohádka o dešťové víle, pod náhonem najdeme její studánku. Výborný a znalý mladý průvodce vás provede jako zkušený mlynář po svém moučném panství, pustí kolo a přitom vykládá, přesně ve stylu Pana Otce z Na samotě u lesa. Ale nebojte, o výklad nepřijdete.

Od mlýna vede naučná stezka, končící opět u skanzenu, je to nádherná procházka svěží přírodou. Všechny mlýny se uživily, mouky nebylo nikdy dost.

Na nádražíčku nad obcí houkne táhle motorák. Koleje i nádražní budova slouží jako železniční skanzen, na trati se točily filmy - proslulí Páni kluci i novější kultovní Rebelové.

V okolí je zámek Velké Březno, Ústí nad Labem, Úštek, Bobří soutěska, vrch Ostrý, Helfenburk...

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků