Hlavní obsah

Žižkův památník v Trocnově není jen socha husitského vojevůdce

• Aktualizováno
Novinky, Petr Hejna

Trocnovský památník je komplex klidné přírody i archeologických lokalit, kde je možno navštívit malé muzeum, posedět v stínu pod stromy, nebo vidět vojevůdcovu sochu i místo, kde měl Žižka spatřit světlo světa. Historie o něm vypovídá spoustu doložených skutečností, existuje ale i spousta domněnek.

Foto: Petr Hejna

Žižkův dvorec

Článek

Sama postava husitského vůdce Jana Žižky je poněkud rozporuplná, po léta býval líčen jako lidový hrdina, nicméně má za sebou nejen minulost lapky, ale i spoustu krvavých činů. Ať již se jedná o likvidaci nežádoucích z vlastních řad, jako byli například adamité a pikarti - známé je jejich upálení v Klokotech, ale až fanaticky inicioval hromadné vraždění jen z náboženských důvodů. Historie dokumentuje povražděné muže, často i ženy a děti, bez slitování třeba upálené v kostele, pozabíjené na náměstí, nešetřil ani kněží. 

A před časy, kdy již byl úspěšným vojevůdcem, byl coby lapka z bandy lupiče Matěje stíhán pro vraždu, milost mu daroval na hradě Žebrák roku 1409 král Václav IV. K tomuto období jeho života se vztahují dva zápisy v popravčí knize jihlavské a zejména v rožmberské. Jeho jméno - jak jinak, než osvěžením mysli na mučidlech, zmiňují jak kumpáni, tak vůdce bandy Matěj.

Zda Jana Sokola z Lamberka, válečníka a účastníka bitvy u Grunwaldu, otrávil Žižka, jeho žák, či tak učinili pánové z Polska, je domněnka, stejně jako to, zda se oné bitvy s křižáky Žižka přímo účastnil, mnohé tomu nasvědčuje, byl i členem doprovodu Divokého Sokola, kterak byl pán z Lamberka zván. Sokol se přátelil i s loupeživým rytířem Hynkem Suchým Čertem, s kterým se Žižka též potkal.

Vznešenější služby Žižka vykonával údajně jako komorník královny Žofie, manželky Václava IV., pozdější královny vdovy, obdivovatelky a zastánkyně Jana Husa, kterou pro její víru udeřil vlastní bratr Arnošt tak, až jí spadl závoj. S husitstvím se pod nátlakem rozešla roku 1419. 

Žižkovo rodiště, Trocnov, bylo za bývalého režimu častým cílem hromadných výletů, jeho zkreslená postava, již od Jiráskových dob, byla oblíbená i pro jeho nenávist ke katolíkům a dávána tak v souvislost s příkladným ateismem, ač spíše by se dalo mluvit o středověkém kališnickém „džihádu”. Dominantou památníku byl třináct metrů vysoký pomník, jinou sochu najdeme na místě bitvy u Sudoměře, jezdeckou z pražského Vítkova rovněž netřeba připomínat. 

Od roku 2015 má místo Žižkova narození novou tvář, a to v podobě celkem čtyři kilometry dlouhé naučné stezky, která osloví i ty, kterým je vzdálené kochání se budovatelskými kolosálními monumenty, ale naopak je spíše osloví přírodní zákoutí a  dobové reálie. Jsou zde k vidění zakonzervované odkryté základy Žižkova a Mikšova dvorce (nedaleká stavení, kde sídlil jeho strýc). Žižka však své hospodářství brzy prodal - za pouhé dva roky od získání dědictvím, necítil se být hospodářem.

Poblíž sochy, vpravo na konci louky stojící kamenný památník z roku 1908 připomíná místo údajného vůdcova narození - mělo to být pod mohutným dubem, který však byl poražen na pozdější žádost probošta augustiánů Konráda Fischera, a kapličku zde vybudovanou poničila vichřice. V objektu bývalého poplužního dvora kláštera v Borovanech je umístěna muzejní expozice zaměřená na husitství i jeho vliv na Bavorsko. K seznámení s tématem slouží i interaktivní hry.

Ať již tedy návštěvník preferuje odkaz husitských válek, nebo mu stačí tichá procházka mezi dvorci a po hrázi Horního rybníka, každý si v této pobočce Jihočeského muzea v Českých Budějovicích to své najde. 

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám