Hlavní obsah
Mazlivá Fanynka v náručí Lenky si užívá spokojeného stáří. Před utracením na žádost majitelů ji zachránila veterinářka zavoláním do útulku. Foto: Stanislava Dvořáková

Život se sedmdesáti kamarády z kočičí říše

Manželé Tauberovi s dcerou Lenkou Nedělkovou v neděli 4. listopadu představili v rámci Dne otevřených dveří choceňský azylový dům pro kočky.

Mazlivá Fanynka v náručí Lenky si užívá spokojeného stáří. Před utracením na žádost majitelů ji zachránila veterinářka zavoláním do útulku. Foto: Stanislava Dvořáková
Život se sedmdesáti kamarády z kočičí říše

V Chocni na Orlickém nábřeží upoutá pozornost modrý dům a před ním postávající děti. Důvodem je zahrada a v ní výběhy kočičích krasavic. Tak tomu bylo i 4. listopadu, kdy v 10 hodin první účastnice z davu příchozích návštěvníků přestřihla pásku nového výběhu a s předsedkyní občanského sdružení MŇAU SOS Jarmilou Tauberovou vpustila první kočku.

Historie azylového domu začala před 30 lety, kdy si manželé Tauberovi pořídili koťátko. Časem se k nim zatoulala další, až jich bylo dvacet. Jednalo se o opuštěné zubožené tvorečky, které nedokázali odehnat. Nakonec pochopili, že péče o tato zvířata je pro ně posláním, kterému pak podřídili svůj život. Po skončení pracovních povinností veškerý volný čas věnují 60 až 70 kočičkám. Svůj dům přizpůsobili jejich potřebám, kdy mohou do všech prostor obydlí, na zahradu, kde jsou chráněné výběhy propojené kočičími dvířky. To umožňuje volný pohyb mezi domem a venkovním prostředím.

Protože nároky na vybavení stále rostly, bylo 10. ledna 2008 založeno o. s. MŇAU SOS za účelem získávání finančních prostředků sloužících na kastrace, veterinární péči, krmivo, stelivo a další zařízení pro zatoulané, zraněné a nemocné kočičí nalezence. Do pomoci se zapojili i sousedé, Lifkovo pekařství a další sponzoři. Tak se podařilo vytvořit spolehlivé zázemí, kdy každá kočka v útulku má nejen svůj osud, ale i jméno, pelíšek a na hry četné prolézačky a škrabadla.

Dcera Lenka, která přijela na akci z Prahy, přiblížila osudy některých kočiček, které do útulku přicházejí jako nalezenci z ulice či lesa, z igelitové tašky zavěšené na plotě, z nechtěného dědictví, koťata z krabice u popelnice.

Tak kupříkladu Anýzek byl přinesen v lednu promrzlý z ulice, kocouru Libuškovi se majitelé odstěhovali a jeho nechali na pospas osudu, Micka se majitelům nelíbila pro špatnou koordinaci pohybu, rezato-bílý Balú se stal nechtěným dědictvím jako i dva kočičí veteráni dvanáctiletý Bady a šestnáctiletá Terynka.

Šťastnější osud má desetiletý Zuzánek, kdy jeho páníček byl postižen mozkovou mrtvicí a tak za ním jezdí jeden den v týdnu a přispívá na jeho krmení. Dobře se daří umísťovat koťata, kdy tříměsíční Terynka v Den otevřených dveří byla jednou návštěvnicí odnesena do nového domova. Další pomocí je adopce na dálku, v které se nachází zatím jeden kocourek.

Pro úspěšný chod útulku je důležitá i osvěta. V minulém roce to byla výstava v Orlickém muzeu v Chocni, dále to jsou akce Malování pro kočičky a vydávání časopisu O kočkách a lidech.

Novou formou propagace je felinoterapie v místním Domově důchodců, pro kterou byli vytipováni pro milou a vstřícnou povahu Otík, Balú a Kulíšek. Mazlení, hlazení a teplé vrnění má pozitivní účinek nejen na deprese a samotu, ale zmírňují i fyzické bolesti. Návštěvy jsou doprovázeny i besedou, jak funguje kočičí svět. Kočka je bytost nezávislá, osobitá, ale i velmi mazlivá a vděčná, čímž přináší pohodu všem, kteří ji mají rádi.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků