Článek
Když v polovině února přinesly Novinky zprávu o pětaosmdesátinách Zdeňka Marata, autora hitů jako Přejdi Jordán, Tam, kde šumí proud nebo Hříšník a fláma, nikdo nemohl tušit, že český hitmaker do týdne zemře.
Ještě dva dny před smrtí stihl poskytnout Novinkám následující rozhovor. O jeho úmrtí v sobotu informovala autora následujícího rozhovoru skladatelova dcera Monika Maratová.
Jak se máte a jak teď vlastně žijete? Užíváte důchodu a pohody? Co muzika, píšete anebo spíš posloucháte?
Důchod a pohodu kalí starosti, zdravotní i různé jiné. Píšu si hudební nápady do šuplíku, ale mám dojem, že melodie, která bývala kdysi důležitá, dnes už tolik netáhne. Hudbu samozřejmě poslouchám.
Uděláte si někdy chvilku, kdy si pustíte vlastní skladby?
Ani ne. Nejsem z těch, kdo by vyhledával vlastní tvorbu.
Které skladby pokládáte vy sám za vaše nejlepší?
To je těžká otázka. Některé orchestrálky, například úvodní melodie k filmu Sázka na třináctku. Pak třeba písně pro Helenu Vondráčkovou, Waldu Matušku a Martu Kubišovou.
Které vaše písničky měly největší úspěch u lidí a která byla ta první, co vyšla na desce?
První byla Pyšný tulipán, nejúspěšnější těžko odhadnout. Snad Přejdi Jordán a To se nikdo nedoví.
Přiznám se, že mne kdysi zaujala písnička Ptačí hnízda, která vyhrála soutěž Písničky pro Hvězdu. Text napsal Vladimír Poštulka a zpívala ji Helena Vondráčková.
Ptačí hnízda teď nedávno zaslechla má mladší dcera v upoutávce na rádiu Blaník, já sám jsem ji už dlouho nikde neslyšel - a přitom bývala oblíbená. A spolupráce s Helenou Vondráčkovou si samozřejmě dodnes vážím.
Se kterými interprety jste rád pracoval?
Musím říct, že se mi pracovalo skvěle se všemi a cením si zejména jejich profesionality.
Pracoval jste a aranžoval ve více orchestrech, které patřily k vašim srdečním záležitostem?
Určitě Orchestr Karla Vlacha a rozhlasový TOČR.
Co spolupráce s textaři? Se kterými vás to vyloženě bavilo?
Samozřejmě se Zdeňkem Borovcem a Vladimírem Poštulkou. Zapomíná se ale i na vynikajícího pana Nádvorníka, Ivo Fischera, Petra Markova, se kterými byla práce pro mne vždy příjemná.
Jak jste se dostal k psaní filmové a scénické muziky, kde máte také docela hodně zářezů, jsou mezi nimi i první tři Kleinovi Básníci...
Popud vyšel vždy od režisérů, kteří si mne vybrali. Navíc mne filmová hudba vždy bavila, takže když přišla ta možnost, velice rád jsem ji využil. Byla to pro mne výzva.
Pokud se ohlédnete za vašimi několika muzikály, který vy sám pokládáte za nejzdařilejší?
Muzikál Pohádka mého života, který jsme s libretistou Ivo T. Havlů psali do soutěže, vyhlášené dánskou společností H. Ch. Andersena. V soutěži jsme se umístili jako druzí, ale protože první místo nebylo uděleno, vlastně jsme ji vyhráli. Muzikál posléze uvedlo i Hudební divadlo v Karlíně. Také mám rád televizní muzikál Milionová láska, který vznikl na motivy úspěšné Milionové bankovky.
Jak hodnotíte dnešní scénu pop music, sledujete ji vůbec? A co si třeba rád poslechnete?
Současnou scénu pop music už moc nesleduji, omezuji se na poslech toho, co nám vnucují různá rádia, a upřímně, často to není příjemný poslech. Já jsem ještě stará škola, takže si myslím, že by muzikant měl alespoň umět noty. Rád si poslechnu třeba swing, který mě nadchl už dávno. Také mne vždy potěší staré americké muzikály.
TVORBA ZDEŇKA MARATA:
Velký ohlas přinesly Zdeňku Maratovi písně pro Helenu Vondráčkovou (Přejdi Jordán, Tvá malá Jane, Mr. Sen, Ptačí hnízda, Můj malý zázrak), duet To se nikdo nedoví, který na Bratislavské lyře 1968 zpívala ta samá zpěvačka s Waldemarem Matuškou, přičemž písnička s textem Zdeňka Borovce, byla oceněna stříbrnou lyrou.
Pro Waldemara Matušku napsal další velký hit Hříšník a fláma, pro Karla Gotta skladbu Tam, kde šumí proud, ale komponoval i pro další zpěváky - Jaromíra Mayera (Dívčí pláč), Yvettu Simonovou (Stříbrný vítr), Václava Neckáře (Měla vlasy plavý), Petru Černockou (Kde se můj milej toulá) nebo Naďu Urbánkovou (Ten nejmilejší). Je autorem přibližně 450 písniček.
Kromě písňové tvorby je Zdeněk Marat i autorem hudby k několika filmům (Sázka na třináctku, Kam nikdo nesmí, Jak svět přichází o básníky, Radikální řez, Jak básníci přicházejí o iluze, Kdo se bojí, utíká) stejně jako k dvaceti krátkometrážním snímkům.
Jeho hudba zazněla rovněž v televizních muzikálech Miluška a její zvířátka a Miliónová bankovka a v řadě televizních inscenací a pohádek, také v seriálu Plechová kavalerie. Stejně tak zaznívá i v několika divadelních muzikálech (Šest žen Viktora Jandečka, Modelka z Bretaně, Půjdeš-li k filmu, vrať se jako hvězda, Pohádka mého života), které se v průběhu let objevily na českých jevištích.