Hlavní obsah
Želva pralesní žije v Brazílii, Bolívii, Ekvádoru, Peru, Venezuele a jižní Kolumbii Foto: Archiv ZOO Zlín

Želvu pralesní považují v Jižní Americe za rybu, pečou ji zaživa

Je až 75 centimetrů dlouhá, váží kolem 15 kilo a nosí si na zádech svůj dům. Žije v Jižní Americe. Želvu pralesní, patřící mezi ohrožené druhy, považuje jihoamerická katolická církev za rybu. Je konzumována během velikonočního půstu, kdy ji domorodci loví vypalováním lesa. Upečené želvy posbírají.

Želva pralesní žije v Brazílii, Bolívii, Ekvádoru, Peru, Venezuele a jižní Kolumbii Foto: Archiv ZOO Zlín
Želvu pralesní považují v Jižní Americe za rybu, pečou ji zaživa

Tak trudný osud naštěstí příslušníky tohoto druhu, které chová zlínská ZOO, nečeká. Sedmihlavá skupina se v říjnu rozrostla o vůbec první mládě, které se podařilo odchovat.

Po želvách kouzelných, uhlířských, bahenních a chilských je to již pátý druh, u kterého se podařil úspěšný odchov. Želvy pralesní nejsou v českých a slovenských zoologických zahradách častými chovanci, ve Zlíně bydlí už skoro deset let. "Od roku 2007 máme od pěti samic pravidelné snůšky, vlastní odlíhnutí se ale nikdy nezdařilo," uvedl kurátor Pavel Shromáždil.

Vejce podobná menšímu kulatému míčku želvy velmi dobře ukrývají a zahrabávají různě po expozici. Nezbývá tedy, než samice pečlivě sledovat. "Nastávající matka se obvykle několik dní před snůškou „prozradí“. Zadníma nohama vyhrabává do půdy důlek, do kterého vejce snáší. Nezřídka je možné průběh snášení vajec přímo pozorovat, v ostatních případech stačí občas prozkoumat oblíbená místa, jestli už tam vejce některá ze  samic už nenakladla," sdělil Shromáždil. 

První a bohužel i následné snůšky byly dlouho neoplozené, což chovatele moc netěšilo. Přisuzovali to nedostatečné pohlavní zralosti samic a také faktu, že jeden ze dvojice samců své samičky pářil příliš často. Na léto proto samce oddělili od skupiny, aby samice měly více klidu. V posledních snůškách se objevila první oplozená vejce a embrya, která ale v průběhu inkubace hynula. Úspěch se dostavil až nyní.

Z jedné z květnových snůšek se začátkem října vylíhlo první mládě.  
"Mládě se začalo v inkubátoru samovolně líhnout 1. října. Je to často velmi náročný proces, což bylo na této želvičce obzvláště dobře patrné. Byla totiž ještě 8. října stále ve vejci, s  poměrně velkým žloutkovým váčkem. Přesto jsme ji vyjmuli a umístili do vyhřívané a vlhké mističky, kde úspěšně vstřebala své zásoby výživy. Dnes máme želvičku stále umístěnou v chovatelském zázemí, kde ji máme neustále na očích," dodal kurátor.

Expozici želv pralesních návštěvníci najdou v tropickém skleníku Yucatan.

Jak se z želvy stala ryba

Želvy pralesní žijí na severu Jižní Ameriky, v Brazílii, Bolívii, Ekvádoru, Peru, Venezuele a jižní Kolumbie. Všechny tyto země byly v průběhu 16. století kolonizovány buď Španěly, nebo Portugalci.

Coby šiřitelé katolické víry se sem houfně vydávali misionáři. Původnímu obyvatelstvu vštěpovali nejen lásku k Bohu, ale také uctívání katolických svátků. Protože většinu území tvoří deštné pralesy s poněkud jinou faunou a florou, než se vyskytovala v Evropě, stáli před rozhodnutím, jak dodržet určité zvyky.

Zřejmě tak se postním jídlem na velikonoce stala želva, běžně žijící právě v pralesních bažinách. Misionáři ji jednoduše prohlásili za rybu a zabili tím dvě mouchy jednou ranou. Získali postní jídlo a navíc - lehce dosažitelné. Její lov je ale dodnes v určitých oblastech stejně drastický, jako byl v 16. století.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků