Článek
Odtud sem vede příjemná značená stezka, případně je možné využít cyklostezku podél Labe z Nymburka či z Lysé nad Labem.
Zmínky o Mydlovaru se v archivech objevují v osmdesátých letech 13. století v souvislosti se Sezemou z Kostomlat, s kořeny v jihočeském rodu pánů z Choustníka. Buď on, anebo jeho nástupce Mutina z Kostomlat, zde započal stavět na uměle nasypaném návrší na labském břehu nedaleko od Kostomlat cihlový hrad. Vznik hradu se tedy klade přibližně do roku 1280.
V polovině následujícího století se hrad dostal do držení pánů z Častolovic. Po roce 1402 kupuje Kostomlaty moravský rytíř Jan Puška z Kunštátu, který byl zpočátku stoupencem Jana Žižky z Trocnova, stejně jako jeho příbuzní z Kunštátu a Poděbrad.
Když se pak přidal na stranu pražanů a jejich přičiněním se stal nymburským hejtmanem, nelíbilo se to poděbradskému Hynku Bočkovi a tak se v roce 1425 vydal na Kostomlaty se svými ozbrojenci. Nevěrného Pušku zajal, uvěznil a zabavil mu všechno jmění. Jan Puška brzy nato v těžkém žaláři válcové věže Babilky poděbradského hradu zemřel.
Připojením k poděbradskému panství v roce 1547 definitivně ztratil neobydlený hrad význam a rychle propadl zkáze. V roce 1553 už je připomínán jako pustý.
Do dnešních časů se zachoval celý areál hradiště oválného půdorysu s několikanásobným systémem vodního opevnění. Zachované skromné zbytky obvodového zdiva z gotických pálených cihel připomínají způsobem stavby středověké stavby v Nymburce – klášter, kostel, radnici, hradby.
Pozůstatky hradu Mydlovaru leží v chráněném území Mydlovarského luhu. Půjdete-li ke zřícenině mírně stoupající cestičkou od cyklostezky vedoucí podél Labe, kde si nejprve prohlédněte na informační ceduli vyobrazení možné podoby hradu ve středověku, otevře se vám mezi stromy pohled, který i přesto, že bujná vegetace znemožňuje celkovou představu, je velmi zajímavý.
Zřícené zdivo kruhového hrádku na uměle navršené vyvýšenině vytvořilo objekt připomínající kráter sopky, bloky zdiva jsou viditelné na několika místech obvodu valu. V těsném sousedství se vypíná homolovitý vršek, na němž údajně stávala věžová brána, a kolem lze identifikovat zbytky někdejšího vodního opevnění.
Kdo bude zklamán, že z hradu zůstalo jen velmi málo, toho určitě uchvátí okolní příroda. Ta naopak nabízí plné náruče jarní květeny: orsejů, sasanek, dymnivek, podléštěk, plicníků, fialek, česneku medvědího… Není divu, vždyť se traduje, že tady mívala svoji kouzelnou zahrádku kněžna Libuše.