Zapomenuté šumavské vesničky – Nahořánky

Do malebné šumavské krajiny, v níž střídající se louky a lesy zanechávají v člověku ty nejhlubší dojmy, je zasazena malá vesnička Nahořánky.

Život na Šumavě nebyl nikdy lehký a jednoduchý. Mnohdy se podobal spíše boji o přežití -  málo úrodná pole, ze kterých místní lidé jen náročnou a trpělivou prací vydobývali alespoň trochu ke své obživě, dlouhá a obvykle i krutá zima a k tomu všemu nedostatek pracovních příležitostí. Překrásná část naší země byla tak ve skutečnosti drsným a nemilosrdným místem pro život.

„Zatímco jsme s maminkou doma pracovali, otec, nemoha sehnat doma zaměstnání, jelikož v celém okolí nebylo průmyslu, musel, tak jako desítky a stovky jiných, hledat práci za hranicemi. Tak, náš otec, jako jeho otec a bratr, byli hudebníci, živili nás sedm dětí a svého otce také hudbou. Každé jaro odjel do světa k cirkusu," popsal ve svých pamětech Václav Bartoš situaci v Nahořánkách koncem 19. století (www.podhuri-sumavy.cz).  

Chudoba této krajiny se samozřejmě odrážela i v pestrosti a množství stravy, kterou měli lidé k dispozici.

„Ráno polévka a brambory na loupačku, polévka z kyselého mléka, zelná nebo z pražené mouky, v poledne oběd ze samých brambor… Jakékoliv jídlo obsahovalo brambory, zelí, lívance, knedlíky, placky atd. V neděli ráno káva. Maso jenom o poutích a ve svátky…. A přitom nás ani nenapadlo, že by mohlo být lépe. Vždyť všude bylo to samé. Mouka byla jen žitná a ječmenná. Pšeničná na významné dni jenom," popsal zdejší stravu Václav Bartoš.

Podle jedné z pověstí bloudí v noci kolem Nahořánek modravé světýlko. Údajně se tak děje od doby, co zde byl zavražděn a oloupen Kantor z Lazen.

„Kantor byl hodnej a poctivej člověk. Na znamení toho, že byl velký hřích zabít hodného člověka, bliká v noci kolem křížku modravé světýlko," uvádí se v pověsti Bloudící světýlko (J. Sucháčová, L. Hromádková: Z podhůří Šumavy).  

V Nahořánkách nenajdete hotely, bary, herny, kavárny, prostě nic ze současných vymožeností civilizace, pokud to tak vůbec můžeme nazvat. Vše tady nahrazuje pocit volnosti a svobody a rovněž klid a pohoda, kterou vyzařuje zdejší příroda, otevírající vám přitom svoji náruč.