Hlavní obsah
Výstava 128 fotografií "Zapomenutého Oustí" v Městské knihovně v Ústí nad Orlicí. Foto: Stanislava Dvořáková

Zapomenuté Oustí tématem výstavy v městské knihovně

Městská knihovna v Ústí nad Orlicí připravila na listopad a prosinec výstavu Zapomenuté Oustí sestavenou z materiálů knihovny a soukromých archivů, doplněnou aktuálními snímky.

Výstava 128 fotografií "Zapomenutého Oustí" v Městské knihovně v Ústí nad Orlicí. Foto: Stanislava Dvořáková
Zapomenuté Oustí tématem výstavy v městské knihovně

Prosinec je i měsícem vzpomínek - krásných, na dárky pod zářícím stromečkem z dětských let. Dnes se mnohdy pod smrkovou větvičkou ve váze žádné dárky nenacházejí. Přesto je nahrazují jakoby vánočním kouzlem opředené vzpomínky na minulou dobu prožitých let. Vedle událostí a lidí to je prostředí, ve kterém se žilo.

Šťastnou náhodou sáhli autoři výstavy k připomínce starého "Oustí" právě v prosincovém termínu, kdy jsou lidé vnímavější pro vše, co bylo a není. I když město mění svou podobu vyžadovanou technickým pokrokem, stále zůstávají v mysli občanů představy úzkých uliček, chaloupek, zahrádek, malých krámků a dílen řemeslníků. A ti, co tuto podobu města nepamatují, rádi se seznamují se zapomenutou historií.

Autoři výstavy Pavel Bartoš, Alena Janková a Josef Moravec připravili k prohlídce 128 fotografií, které sestavili do dvojic, kdy k archivnímu snímku přiřadili fotografii současného stavu. Jsou zde i fotografie letité, které nemají již přímých pamětníků, jako budova ČSOB zhruba z roku 1890, hotel Friml z roku 1902 a další budovy a ulice z 30. až 70. let minulého století. Další změny jsou z důvodu přestavby ulic v umístění soch, kdy sv. Václav musel být přemístěn na druhou stranu ulice a sv. Florián k hasičské zbrojnici.

Teplé počasí vybízí k procházce a tak je možné vydat se na prohlídku poznaných i nepoznaných míst. V nynějším městě pod Velkými Hamry místo hotelu Friml je vietnamská prodejna, místo zeleniny sportovní prodejna, řeznictví bazar a pekařství prodejna PC. To je daň pokroku. Obyvatelé "Podměstí" musí prostě pro potraviny do kopce.

Zahýbáme do ulice Nygrínovy, dříve Floriánské, dlážděné kočičími hlavami, dnes s asfaltem, kde dřívější chaloupky ustoupily budovám firem. Přicházíme na křižovatku Královéhradecké ulice, silničního průtahu 1/14. Socha sv. Floriána není, ani vedle stojící studna, kam okolí chodilo pro vodu.

Nejsou dva obchody řeznictví, které, i když stály proti sobě, si nekonkurovaly sortimentem. Není ani barevna, ani truhlářství, či zámečnictví. Není ani hostinec, z kterého se vždy v sobotu šířila daleko široko vůně dršťkové polévky. Zmizela vedle stojící kovárna i prodejna uhlí a naproti malý obchůdek, před kterým ráno stávaly konvice s čerstvým mlékem. Zmizela i početná řada malých domků v okolí.

Jedinou připomínkou starého Ústí je přilehlá Zahradní ulice, s názvem podle loubí popínavých růží a s typickou dicentrou lidově zvanou srdíčka na každé zahrádce. Původní vzhled si zachovalo jen několik chalup, které jsou dnes chráněny státem jako památka na podobu ústeckého "tkalcovského" podměstí. Jsou to dřevěné přízemní chalupy s protáhlým obdélníkovým půdorysem, kde ve velké světnici se žilo i pracovalo.

Velká část zástavby "Podměstí" zanikla koncem 60. a 70. let 20. století při budování silničního průtahu městem. Končí procházka touto částí města v duchu s citací básně Vrchlického „...a staré písně v duši znějí...”, ale nikdy se nevrátí.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků