Článek
Ve středu 19. listopadu byla v Galerii Jiřího Trnky v Plzni slavnostně zahájena výstava s názvem Jaroslav Hausner – Na okraji. Autor, který zanedlouho oslaví významné životní jubileum, představuje veřejnosti plzeňská zákoutí.
„Autor na této výstavě zcela opustil své dřívější téma propojování historických a současných fotografií Plzně a plně se oddává svérázné poetice opuštěných pozůstatků činnosti minulých generací a ladem ležících oblastí na periférii města. Při cíleném prolézání zarostlých ploch a houštin zákonitě narazil na provizorní příbytky bezdomovců. Polovina výstavy je věnována fotografiím, které vznikly v této komunitě,“ uvádí se v tiskové zprávě Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti.
Při vernisáži Jaroslav Hausner popsal, jak navázal kontakty s bezdomovci. Zpočátku panovala jistá nedůvěra, kterou se ale brzy podařilo prolomit a umělec mohl začít pořizovat první fotografie. Podle Jaroslava Hausnera být bezdomovcem není vůbec jednoduché a stát se jím, je v dnešní době naopak velice lehké. S humorem dodal, že ty, které potkal, vlastně bezdomovci nejsou, jenom nemají adresu.
Výstava ovšem není pouze o životě bezdomovců. Najdeme zde pozoruhodné fotografie, které nás zavedou na místa se zvláštní atmosférou.
Například dílo s názvem V sadu představuje starý a trochu ponurý sad. Je však svým způsobem velice krásný, plný tajemství a historie. Svým příběhem k nám promlouvají jednotlivé stromy, které kdysi dávno jistě plodily chutné ovoce. A majiteli tak dělaly radost. Pak ale zestárly a přestaly být užitečné. Člověk se o ně již nestará a sad se tak postupně uzavřel do svého vlastního světa. Kouzelného a poklidného. Nechce být rušen vnějším světem. Svá nejlepší léta má za sebou.
Návštěvníci se u jednotlivých fotografií zastavovali a přemýšleli, kde byly pořízeny. Některé výtvory vzbuzovaly bezprostřední reakce. Tak se dělo i v případě fotografie Dříve třešeň. Autor, který při zpracování pořízených fotografií používá speciální počítačový program, nám ukazuje pozoruhodné detaily tohoto stromu. Většina z nás by ve volné přírodě tuto krásu asi vůbec nevnímala.
A v tom také tkví obrovský přínos Jaroslava Hausnera. Hledá, dokumentuje, ukazuje a zvýrazňuje to, co běžný člověk bez povšimnutí přehlédne. Vtahuje nás do dění, které kolem nás každý den probíhá, ale my ho přehlížíme. Neprávem, jak dokazuje výstava.
