Článek
Nad osadou Srní vznikl na přelomu 18. a 19. století dodnes funkční Vchynicko-tetovský plavební kanál, jímž se plavilo dřevo do Otavy.
První kapli Nanebevzetí Panny Marie postavili roku 1820, a jelikož nestačila, v roce 1860 ji zvětšili. Stavbu ale provedli značně neodborně, protože hrozila zřícením, museli ji nakonec uzavřít. Do třetice všeho dobrého, řekli si místní, protože i k polosvatostánku chodila procesí, postavíme novou. V roce 1902 ji vysvětili a na oltář umístili sošku Panny Marie Lurdské, patronky všech zázraků.
Dozázrakovalo se v roce 1945, německy osídlená oblast byla vysídlena, les, kam se chodilo na dřevo, houby a pro borůvky se stal hraničním pásmem. Za kanál se nesmělo. Ale chodilo se a nelegálně. Tak to tedy ne, nebude kaple, nebude se courat, rozhodli rozhodující a 14. září 1957 na pevnost PM zaútočila Československá lidová armáda. Záblesk a bylo po kapli. Zůstaly jen ruiny, ale po roce 1989 se mnohé změnilo.
Do lesa se zase smí a kdo se vydá ze Srní nádhernou cestou lesem, k místu, kde kaple stála, uvidí opravdu zázrak. Byl zpřístupněn, pokud zázrak může zpřístupněn být, v roce 2006.
Pramen vody tiše zurčí korytem ručně tesaných vantrok, podepřených 59 bludnými kameny, představující korálky růžence. Dopadá do kamenné mísy na skleněný zelený blok, dílo Vladimíry Tesařové, autory skvělého skleněného oltáře v nedaleké Dobré Vodě. Spoluautory jsou sochař Václav Fiala a stavebně Karel Janda.
„Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života,“ je verš z Bible na kameni ve čtyřech jazycích vytesaný... Budete dlouho pozorovat tu klostermannovskou pohodu, než se vydáte zpět do Srní. Pak že se zázraky nedějí.
