Článek
Palebná postavení i špitály
Málokdo se pozastaví nad několika obrovskými monolity ze železobetonu, které ve Vídni najdete. Snad jen v parku nedaleko vojenského muzea ční jako maják. Jedná se o naprosto unikátní pevnostní stavby (Flaktűrme).
Todtova pracovní organizace je stavěla v letech 1942-1945, jednalo se o osm dvouvěžových uskupení vzdálených od sebe asi 500 metrů. Jedna z věží, s označením L, byla velitelská, odtud se řídila palba, věž G byla dělová.
Byly osazeny obávanými kanony ráže 88 mm, které se s úspěchem používaly i jako polní, s velkou přesností vyřazovaly ruskou obrněnou techniku nebo se používaly na ničení opevněných objektů. Hlavní zbraní ale byly ráže 105 a 128 mm. Krom toho se to tu ježilo menšími rážemi, spřaženými dvoj a čtyřkanony.
Dělostřelecké věže měly čtvercový půdorys, menší velitelské obdélníkový. Síla zdí byla kolem 3 metrů. Na plošinách ve výši přes 50 metrů stál i výkonný radar Wurzburg-Riese. Zatímco bojová plošina sloužila vojsku, vnitřek věží koncipovali jako úkryt pro civilisty a provizorní nemocnice. Ve vídeňském parku Augarten je ale naprosto netypický stavba, má kruhový půdorys a svými 55 metry je nejvyšší.
Minimální význam
Berlínské věže po válce zbořili, zachovaly se jen stěny, jedna z hamburských byla přebudována na obytný dům. Vídeňské zůstaly zachovány, jedna je na území kasáren, další jsou prázdné nebo slouží komerčním účelům. Pro obranu Říše neměly téměř žádný význam, jen spolkly neuvěřitelné množství materiálu.
