Hlavní obsah
Foto: Vratislav Konečný

Velký Rozsutec - rozervaná nádhera Malé Fatry

Do Malé Fatry jakoby se vměstnalo to nejhezčí ze slovenské krajiny. Hory, louky, lesy, kaňony, vodopády, jen horská plesa tu nenajdete. Bílou korunou pohoří je Velký Rozsutec, pro mě nejhezčí slovenská hora. Ovšem ten výstup na ni, to je makačka, jen mladí vlčáci se občas proženou kolem.

Foto: Vratislav Konečný
Velký Rozsutec - rozervaná nádhera Malé Fatry

Horské kostelní ticho

Šel jsem naprostým tichem. Bylo jako z reklamy. Mám za sebou několikahodinový sestup a zase občas výstup od lanovky z Vrátné doliny, v Terchové při jejím ústí se narodil Jura Jánošík, na Chleb. Míjím Stoh, nahoru už se mi nechce, ač je odtud nádherný výhled. Ještě pár tisíc slovenských metrů a ocitám se pod svou srdeční záležitostí. K začátku výstupu je to ještě flák cesty.

Zdálky vypadá Rozsutec velmi mile, přívětivě, ale i bizarně rozeklaně. K nástupu na horu je dost táhlá cesta, trochu utahá. Pak už následuje drolivý chodník pod nohama, cinkání jistících řetězů, supění lezce za mnou, klení toho za rohem, což činí z výstupu zážitek jako ve frontě u pokladny supermarketu. Je nás na jednu horu mnoho. Ještě pár desítek metrů, nedívat se pod sebe a jsem nahoře.

Mezi skupinou různojazyčně mluvících okouzlenců usednu v úžas. Za chvíli zmlkneme všichni a vychutnáváme 1610 metrů nadmořské výšky. Rocky Mountains to nejsou, ale je tu nádherně. Panoramaticky vidím Nízké i Vysoké Tatry, Velkou i Malou Fatru, Vrátnou dolinu, Maguru, vršky nad Oravou. Beskydy. Zemský ráj to nadohled.  

Kdysi stála pod úbočím oblíbená chata, ale vyhořela, jinou už nepostavili. Zpátky buď stejnou cestou, nebo se dá slézt k Malému Rozsutci do sedla Medzirozsutce. Cesta dolů je místy náročnější než výšlap.

Volím příchozí cestu, na druhé straně je větší nával, dolů se jde vyloženě nedobře. V sedle je plno návštěvníků, většina z nich tuto horu obchází a pokračuje dál do lesa, podle potoka s cílem Dolné diery. Dříve bylo zvykem se na horách zdravit, nyní je to spíš výjimka. O to víc přeji každému pocestnému Dobrého dne sám. Většinou zbytečně. Začíná sestupová fáze do údolí.    

Úzké kaňony a kluzké žebříky

Kdo zná Slovenský ráj, tak tady je jeho obdoba. Žebříky, lávky, některé kluzké, málem jsem se na nich přizabil, je třeba si dávat pozor. Místo pro zranění tu není z nejvhodnějších, leda že by vás odtud vynesl medvěd záchranář. Občas vodopády, přechody přes potok, to v horní části.

Když slezete asi po hodině přes Horné díry dolů k Dolním dírám, vpravo u potoka narazíte na starou hospodu s občerstvením. Doplnění tekutin přijde vhod. V lese nad vámi občas vykoukne Rozsutec, ale vy se podle potoka vydáte kaňonem do osady Biely Potok. Leží na spojnici Terchová a na druhou stranu obtáčí hory a spojuje se se silnicí vedoucí na Oravu. Nedaleko odtud se natáčel film Želary.

Na konci turistického značení je hotel Diery a několik stánků s občerstvením. Stopem se vracím do Žiliny a na rychlík do Prahy. Celodenní túra dala zabrat, ale je jednou z nejhezčích partií na Slovensku, vyjma vyloženě vysokohorské turistiky. Doporučuji opravdu pevné boty, tenisky jsou zvláště na žebřících velmi nevhodné.   

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků