Článek
Krásné ráno bylo v téměř neskutečném provedení vánočního svátku svatého Štěpána 26. prosince. Tento den si vybrali ústečtí vodáci ke svému Vánočnímu provětrání a neznalý účastník mohl nabýt podezření, že mají tajné vztahy s přírodou a toto počasí bylo na objednávku. To nakonec potvrdil i kos, který si snad spletl roční období a pustil se do zpěvu.
V této předjarní atmosféře nechyběla dobrá nálada a tak dvě desítky ústeckých vodáků pod velením admirála s plavčíkem, čili Jaroslava Martince s Jánem Bajusem, ihned po ránu nastoupily na určenou trasu.
Sešli se v horní části města u bývalé pivnice U Skoby, prošli okolo letiště do městské osady Černovír, kde navštívili a řádně probudili vodáky, kteří zapomněli na setkání dojít. Poté se odebrali prohlédnout svoji zazimovanou maringotku a osiřelé vodácké tábořiště v Cakli.
Cesta vedla podél řeky Tiché Orlice, kde mohli obdivovat její zimní krásu. Zpočátku mírný líný tok se změnil v sílu toku překonávající splav a hru poskakujících vln mezi břehy.
Zároveň se vzpomínalo na úspěšné akce končícího roku a nakonec přišla řeč i na turistický výšlap předešlého dne, kterého se mnozí také účastnili. Závěrečné společné posezení zhruba třiceti účastníků bylo v cíli doplněno o dalších dvacet turistů, kteří však nepřišli jako správní sportovci po svých, ale cizích čtyřech - prostě autem. Však i pěšáci, kteří zvolili zpáteční cestu strmým spádem Andrlova chlumu, se nakonec také svezli ovšem po své určité části těla.
Při veselém vyprávění rychle plynul čas i devítikilometrová trasa a dostavil se pocit hladu. I toto bylo předem, byť pro suchozemskou flotilu, vyřešeno zajištěním chutného oběda v místním Sporthotelu. Nebyla to sice podle staré tradice svatoštěpánská husa s knedlíkem a zelím, ale přesto nabídnuté menu po důkladném zdravém provětrání chutnalo výborně.
