Hlavní obsah
Bohumíňák Igor Cmiel s plaketou Dar krve - Dar života za více než 250 čestných odběrů. Foto: Lucie Balcarová

Vana plná krve, zjizvené žíly a čekání na telefon z USA. Bohumíňák Igor Cmiel zachraňuje životy

Slouží čtyřiadvacetihodinové směny, stará se o rodinu a malou dcerku a do toho bezplatně dává krev a plazmu. A ne zrovna málo. Ačkoliv ještě neoslavil čtyřicítku, z jeho žil odtekla na pomoc jiných plná vana vzácné tekutiny. Profesionální hasič Igor Cmiel z Bohumína je ztělesněním správného chlapa.

Bohumíňák Igor Cmiel s plaketou Dar krve - Dar života za více než 250 čestných odběrů. Foto: Lucie Balcarová
Vana plná krve, zjizvené žíly a čekání na telefon z USA. Bohumíňák Igor Cmiel zachraňuje životy

Aktuálně čeká na zprávu, jestli je vhodným dárcem kostní dřeně pro onkologického pacienta ze zámoří. Když vejde do dveří skromně svírajíc plaketu Dar krve – dar života za více než 250 odběrů, začnete mít pocit, že dokonalost existuje. Pohledný, sympatický, inteligentní a výřečný k tomu.

Začínal po škole v místní fabrice, ale stereotypní práce na malém prostoru uvnitř budovy ho nebavila. „Když hasiči otevírali v Ostravě před jedenácti lety nové centrum, říkal jsem si, že je to šance,“ vzpomíná. A uspěl.

S novou prací přišel i nový impulz, dal se na pedagogická studia a dnes má bakalářský titul. Ze Slezské Ostravy, kde začínal, přešel na centrální stanici do Zábřehu a z hasiče se dostal na specializované místo technika. Našel si životní lásku a narodila se mu dcerka. Už tohle stačí na idylický životní příběh. To hlavní ale teprve přijde.

Igor celou dobu své dospělosti dává krev nebo plazmu. Od povodní v roce 1997 prakticky nepřetržitě. Má za sebou 280 bezplatných odběrů krve a plazmy, což by stačilo na naplnění obří vany. Figuruje i v registru dárců kostní dřeně. Když přijde do Krevního centra Ostrava, už ho tam všichni dobře znají. „Lhal bych, že mě netěší benefity, které z dárcovství plynou, jako je daňové zvýhodnění či den volna v práci. Ale za největší výhodu považuji jistotu, že jsem zdravý. Před každým odběrem totiž krev samozřejmě testují,“ vysvětluje.

Když si vyhrne svetr, jsou mu vidět na pažích jizvy. „Po těch letech vpich jehly přeci jen trochu bolí, protože tkáň je v místě odběru už zjizvená, ale nepřemýšlím, že bych s tím kvůli tomu přestal. Jen kdyby vyšlo to dárcovství kostní dřeně, tak by mi lékaři nedoporučili dál dávat krev a plazmu,“ odkazuje na nedávný telefon, který mu trochu zamotal hlavu. „Volali, že jsem potenciálně vhodný dárce pro jednoho onkologického pacienta ze zámoří. Dárcovské centrum odebralo vzorky krve k podrobnějším rozborům. Putovaly do Spojených států a do Plzně, kde by případné darování proběhlo. Teď čekám, jestli se to potvrdí,“ říká.

Přes všechno nepohodlí by neváhal, i když by zřejmě musel oželet dárcovství krve. „U transplantace kostní dřeně se nikdy dopředu neví, jak daný případ dopadne. Proto je celý proces dárcovství anonymní. Existují sice i výjimky, kdy se dárce a zachráněný pacient setkají,“ pokyvuje hlavou.

Ačkoliv si stěžuje, že prý od narození dcerky Niny dost přibral, na jeho postavě to není znát. Jako hasič a pravidelný dárce si musí životosprávu hlídat. „Jednou se stalo, že jsem to před odběrem plazmy porušil a dal jsem si nezdravou večeři. Na barvě plazmy to bylo druhý den okamžitě znát,“ přiznává.

Za ta léta přivedl k dárcovství spoustu kamarádů a kolegů. „Je lepší, když s vámi na odběry jde poprvé někdo, kdo ví, kam jít a co dělat. Je škoda, že bezplatných dárců stále ubývá. Ale náš kraj je pořád nejlepší. Když jsme jeli do Prahy na převzetí ocenění Českého červeného kříže, byl nás snad celý plný vlak,“ uzavírá Igor Cmiel.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků