Hlavní obsah

Unikátní kapličkový hřbitov hrál ve filmech, pramen u poutní kaple prý vrací zrak

Novinky, Petr Hejna

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Hřbitov v Albrechticích nad Vltavou a kaple sv. Rozálie u Bernartic mají společnou nejen geografickou příbuznost, ale především je spojuje genius loci míst ideálních k zastavení v dnešní uspěchané době. Hřbitov s freskami je volně přístupný, vnitřek kaple při mši každou neděli v květnu od 17 hodin.

Foto: Petr Hejna

Albrechtice - hřbitov

Článek

Albrechtice nad Vltavou jsou připomínány písemně již roku 1352. Nepřehlédnutelnou významnou dominantou je na malém návrší vybudovaný románský kostel sv. Petra a Pavla, pocházející z 2. poloviny 12. století a barokně přestavěný v 18. století.

Přilehlý hřbitov je obehnán zdí s výklenky, ve kterých se nacházejí barevné fresky - ty současné jsou velmi nedávno restaurované. Roku 2007 byla zeď převedena z majetku církve na obec, která se zasadila o její restaurování.

Bylo třeba sejmout nepůvodní betonové desky s malbami vyhotovenými až po roce 1980 a kryjícími staré motivy, během let udržované malíři z Týna nad Vltavou a Prahy, pracoval zde např. i písecký F. R. Dragoun. Záchranné práce začaly v roce 2007 fixací maleb, první rekonstrukce proběhla v období let 2010/2011, následně došlo během let 2012/2013 k restaurování podstatné části kapliček. Tým vedený restaurátorkou J. Musilovou byl často nucen u chybějící výzdoby napodobit styl dochovaných motivů.

Počet miniaturních arkádových kapliček čítá 108, figurální malby jsou doplněny veršovaným textem, vzniklým v letech 1819 -1854. Původní malby byly dílem lidových malířů Františka Mikuly a Františka Peterky, verše určené konkrétním zemřelým skládal místní farář Vít Cíza, iniciátor vybudování kapliček.

Ten roku 1840 (po smrti matky a sestry) pojal úmysl doplnit hrob drobnou kapličkou. Jako první roku 1941 zhotovit arkádovou výklenkovou kapličku nad hrobem svých zesnulých, jeho vizi za svou přijali následně jako první místní rychtář a mlynář.

Další se postupně připojovali, a tak dnes je hřbitov plně obehnán kapličkovou zdí, vybudovanou díky poptávce farníků za pět let (v 19. století těchto náhrobků bylo 85). Farář Cíza skonal v závěru roku 1864, i on má svoji kapličku s motivem Poslední večeře Páně.

Hřbitov si i „zahrál“ ve filmu Jan Cimbura a Vláčilově Dýmu bramborové natě s R. Hrušínským.

Malebně položený poutní kostelík sv. Rozálie se nachází mezi Bernarticemi a Borovany v údolí lesa Mladý. Prvotní nepatrná kaplička byla postavěna jezuity na místě hřbitova, zřízeného v 17. století při morové epidemii jako další místo pro ukládání nespočtu zemřelých, které nepojmul bernartický hřbitov. Byla zasvěcena protimorovým patronům sv. Rozalii a sv. Karlu Boromejskému. 

Díky dostavbám vznikla ze skromné kapličky nepřehlédnutelná stavba, u níž vyvěrá pramen. K němu se váže pověst o dívce Alžbětě Andělové z Bernartic, roku 1674 přepadené v lese dvojicí žoldáků. Aby zdolali její odpor, nasypali jí do očí písek. Byli sice zahnáni sedláky, leč dívka přišla o zrak a nezbylo jí, než jít po žebrotě.

Jednou v těchto místech zaslechla hlas, jenž jí vyjevil, že zde budou mnozí pohřbeni, že bude zasvěcena Bohu a že sem budou putovat procesí. V Bernarticích byla za to terčem posměchu. Další verze pověsti hovoří o tom, že po vypláchnutí očí vodou z místní studánky se jí vrátil zrak. Léčivou schopnost má prý pramen dodnes - tolik pověst. Pramen v každém případě chutná i osvěží.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám