Hlavní obsah
Střehomský mlýn si zahrál v pohádce s Čerty nejsou žerty Foto: Vratislav Konečný

Údolím Plakánku kolem krásného i nedobytného hradu Kost

Povídání o Kosti se většinou zahajuje výrokem, patřícímu údajně Žižkovi: „Hrad je tvrdý jako kost a kost patří psovi.“ Jenže pevnost zbudovanou v polovině 14. století Benešem z Vartenberka asi husitský vojevůdce minul, ale pověst o názvu je docela hezká.

Střehomský mlýn si zahrál v pohádce s Čerty nejsou žerty Foto: Vratislav Konečný
Údolím Plakánku kolem krásného i nedobytného hradu Kost

Příměří překazilo vítězství

Každopádně se ji pokusil dobýt v letech 1467 a 1469 Jiří z Poděbrad, Jan Zajíc z Hazmburka, tehdy Kost vlastnící, patřil k předním královým odpůrcům. Když už to měla Kost téměř spočítané, upekli páni příměří. A zase se to tu střídalo, Kost si přehazovali majitelé jako kost.

Po Vartenberkovi přišli Zajícové, Šelmberkové, Lobkovicové a Černínové. Do dnešní podoby dovedli Kost Lobkovicové, hrad se změnil z pevnosti v renesanční obytné sídlo s pivovarem a hospodářstvím. Okolní hrady pustly, Kosti se dařilo.

Válčilo se tu ještě v roce 1866

Za prusko-rakouského konfliktu roku 1866 se tu válčilo, padlo 77 Rakušáků a 14 Prusů. Rakušáci odrazili v noci z 28. na 29. června dvojí noční útok, poté se na rozkaz stáhli a ustoupili. Po okolích najdete množství pomníčků z nesmyslné války.

Jeden z nejkrásnějších hradů

Kompaktní strohý hrad, dílo vrcholné gotiky, stojí na skále na styku tří údolí při cestě ze Sobotky ke Svijanům. Pískovcové kvádry tvoří monolitické zdi, je na nich patrná středověká stavební technologie - každý kámen má ve středu prohlubeň, můžete si toho povšimnout i u dalších staveb. Na místo se kvádry přenášely speciálními kleštěmi, důlky byly vyhloubeny, aby se kleště nesmekly.

Kost ukrytá v údolí je skrytá před zraky do poslední chvíle, příjezd k ní vám vyrazí dech. Aby měl nepřítel ztížený manévrovací prostor, pod hradem jsou rybníky Bílý a Černý, bylo jich ti ale více, i kaňonovité údolí Plakánku je bažinaté a značně úzké.

Plakánek je od slz z milířů?

Plakánek není od žádného kvílení nazván, jak další z romantických báchorek se snaží namluviti, vdova tu měla lkát nad ztrátou dětí zahynuvších ve skalní průrvě. Nebo dítě plakati nad matkou v rybníku utonulou.

Prozaičtější vysvětlení je, že tu bydlela rodina uhlíře, která zde pálila v milířích dřevěné uhlí. Od neustále ubrečených očí se jim říkalo Plakánci. To bylo v dobách, kdy tu majiteloval Heřman Černín z Chudenic, zámeček Humprecht u Sobotky ho připomíná.

Nedobytná pevnost

Dominantní na Kosti je lichoběžníková věž zvaná Bílá, sloužila jako obranná i jako obytná. Další věž se nalézá na opačné straně hradby chránící nádvoří, to chrání i mohutné cimbuří. Kost představuje nedobytnou pevnost, nepříteli byl vjezdem krouženým podle skály, na níž hrad stojí, znepříjemněn útok, obránci byli nad ním.  

V současnosti hrad patří od roku 1993 rodu Kinských, spřízněných s posledními majiteli italským rodem dal Borgo.

Při prohlídce uvidíte sbírky historických zbraní, černou kuchyni, kapli. O víkendech bývá na nádvoří a v podhradí rušno, skupiny historického šermu předvádějí své umění.

Asi vítr, Máchale

Údolím Plakánku s dostanete do Vesce u Sobotky, obce, kterou milují filmaři. Točilo se tu - Jak dostat tatínka do polepšovny, Přijela k nám pouť, Vzbouření na vsi, Jára Cimrman ležící spící, ve Střehomi zase S čerty nejsou žerty, najdete tu pohádkový mlýn, kde bydlel Petr Máchal.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků