Článek
V sobotu 20. prosince v podvečer se kinosál MKS Habartov zaplnil asi ze dvou třetin. Odhadem tedy něco mezi sto padesáti a dvěma sty diváků si přišlo poslechnout hudební produkci tria třicátnic z Prahy nesoucího název String Ladies.
Je možné, že po předchozích letech mohl na někoho působit tento koncert poněkud odlišně a možná i nepatřičně, a to proto, že zmiňované dámy působily poněkud rozpačitě. Ona rozpačitost však nespočívala v tom, že by nezvládaly své nástroje, ale ve způsobu prezentace skladeb a komunikace s diváky. Jejich průvodní slovo totiž působilo poněkud zmateně, nezřídka se nemohly shodnout na tom, jaká skladba bude následovat, a některé vtipné komentáře chtě nechtě musely na část publika, kterou převážně tvořili lidé pokročilejšího věku, zapůsobit trochu nemístně.
Co však nelze triu muzikantek upřít ani v nejmenším, bylo to, že své nástroje přinutily k absolutní poslušnosti a oboje elektrické housle i violoncello spolu dohromady fungovaly vskutku báječně. Občasné obtíže se pak objevily jen v komunikaci se zvukařem, ale vzhledem k tomu, že zvukař s hudebnicemi spolupracoval úplně poprvé, lze nad těmito nedostatky přimhouřit oko.
Posluchačům byly nabídnuty skladby klasické, ale i z produkce populárních tvůrců a interpretů jako jsou J. Lennon či M. Carey. Nechybělo ani několik nezbytných koled. Z pohledu autora těchto řádků pak nejzdařilejší a nejlibozvučnější byly skladby, které pocházely z autorské dílny uskupení String Ladies. Jakoby tak nějak byla ona hudba více ušita děvčatům na míru a to jak z pohledu řemeslného zvládání jejich nástrojů, tak i z pohledu osobitého temperamentu umělkyň.
Zhruba devadesátiminutové vystoupení i navzdory drobným nedostatkům si našlo spokojené diváky, kteří si tak užili sobotní podvečer jiným způsobem než vysedáváním před televizní obrazovkou.
