Článek
Oblast hradů, zámků, mlýnů, kostelů a kaplí, lesních samot, s mnoha rozhlednami. Kraj rozkládající se kolem Vltavy, zahrnující lokality od Tábora po Milevsko a Mladovožicko, od Sedlčanska po Soběslavsko s jeho blaty.
Lepší než na plakátu
Z vyhlídkové skály Altán mezi Solenicemi a Větrovem se nemohu nabažit pohledu na Podkovu, meandr Vltavy pod hrází Orlické přehrady. Pohled na přehradu je ale tristní, obnažené skály a dlouhé pásy pláže ukazují, jaký je katastrofální nedostatek vody, i když částečně hladinu snížili vodohospodáři, kdyby přece jen náhle pršelo. Jenže to by muselo padat snad sto dní nepřetržitě.
Podkovu znáte z billboardu supermarketu, přitahujícího ke krásám Česka. Na papíře je hezká, ve skutečnosti mnohem krásnější.
Podobné vyhlídky jsou ale i na dalších místech nad Vltavou. Třeba skály Drbákova, kde část cesty absolvujete držíce se řetězů, sešup k Vltavě by byl hodně bolestivý, ale je tu nádherně. Říční kaňon je téměř na západní hranici území nazvaného Toulava, které je od roku 2013 naším nejmladším mikroregionem.
Sdružuje obce, navzájem se podporující nejen v cestovním ruchu, ale i propagaci služeb, výrobků, značkou je lehce načrtnuté srdce, region má jeho podobu, i když značně roztřepanou.
Sedlčansko plné balvanů
Najdete toho kousek od Prahy k viděním, pěchem či na kole hodně. Nejraději mám Sedlčansko a Český Merán u Monínce. Zdejší minipohoří nese název Čertova hrbatina, nebo Česká Sibiř.
Zvlněný kraj u Sedlčan, kdysi největší rybniční oblast, také tu působil nejznámější rybníkář Jakub Krčín, je znám spoustou obřích i pomenších žulových balvanů. Najdete tu i viklany, nejznámější je Husova kazatelna u Petrovic.
Také menhiry se tu vyskytují.
Pokud chcete za historickými památkami - k návštěvě zvou například Milevsko s klášterem, Tábor také s klášterem Klokoty, Kozí Hrádek, kde kázal Jan Hus, zřícenina Šelmberka.
Nejvyšší vrchol opanoval zámek Vysoký Chlumec, prý má být část přístupná.
Chýnovská jeskyně u Tábora není nejnavštěvovanějším podzemím Česka, ale má své kouzlo.
Toulavské miniatury
Ale najdete tu i mlýny, samoty, drobné plastiky, křížové cesty a kapličky. Stavby malé, ale dotvářející krajinný ráz. Kam se na Toulavě vrtnete, tam je nádherně. Znáte sochu anděla u Kovářova? Tyčí se u silnice na vysokém balvanu, dříve stála na hřbitově nad hrobem rodiny Zítkovy, po zrušení hřbitova ji přemístili na soukromé pole.
Tak tu jezdíme kolem anděla, o němž mnozí potuchy nemají. Na Toulavu z výšky se dá rozhlédnout třeba z rozhledny na Onom Světě, nebo z Kuníčku u Petrovic či kostelní věže ve Voticích. U Kovářova leží oblíbený Zeměráj, region je prošpikován mnoha naučnými stezkami, poznáte tu místa i osudy lidí.
Nemusíte se tu toulat, jen třeba zastavit někde při projíždění a kochat se krajinou, kterou jsme zrekultivovali k obrazu svému, mnohdy hrubě nešťastně až trestuhodně. To už je ale o něčem jiném.
