Hlavní obsah
ilustrační foto Foto: Vratislav Konečný

Tichá noc zůstala symbolem Vánoc, poselstvím klidu a míru těší další generace

I tomu největšímu cynikovi skane slza při poslechu Tiché noci (Stille Nacht), nejhezčí vánoční písni, která se zrodila na Štědrý den roku 1818 v rakouské obci Oberndorfu. Napsal ji zdejší vikář Joseph Mohr, zhudebnil varhaník Franz Xaver Gruber.

ilustrační foto Foto: Vratislav Konečný
Tichá noc zůstala symbolem Vánoc, poselstvím klidu a míru těší další generace

Zazněla ve stovkách variací, sólově, sborově, doprovázena kytarou i orchestrem. Kvůli nefunkčnosti kostelních varhan ji poprvé předvedli jen s kytarovým doprovodem, ale i tak se okamžitě rozletěla do okolí, poté do světa a stala se doslova hitem.

Je přeložena do 300 jazyků a nářečí, Stille-Nacht-Kapelle (Kaple Tiché noci) v Oberndorfu je dodnes turistickou atrakcí. Původní kostel svatého Mikuláše vzal za své při povodni roku 1899.

Nesla se nad zákopy, nacisté ji přetvořili ideologicky

Stala se symbolem Vánoc, ale zároveň i ideologickou zbraní. Velká válka, která vypukla po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, se zpočátku zdála krátkým a rychlým konfliktem. Rakousko neuvažovalo o tom, že by jeho vojáci měli trávit vánoční svátky na frontě. A ne jedny. Při obrovském evropském zabíjení přece jen nastal v prvním válečném roce navzdory armádním velení válčících stran, jehož potentáti slavili v závětří fronty, neskutečný okamžik.

Na Vánoce na krátký čas utichly v zákopech rozmlácené Francie na některých místech boje. U Yprů se z německých zákopů nesla tmou vánoční melodie, obě strany spontánně uzavřely příměří. Vojáci odložili zbraně a šli si stisknout s nepřítelem, kterého jim určil panovník, ruce: Někde se hrál i fotbálek. Na druhý den se tichá noc opět změnila v nekonečný hřmot a vytí smrti.

Píseň přestála i velkou krizi, když se jí chopili koncem 30. let minulého století nacisté. Církev byla pro hnědé náboženství protivníkem, hnědočerný řád oslavoval starogermánské zvyky. K nim patřil i zimní slunovrat, české děti v roce 1938 v zabraném území Sudet měly zakázáno slavit Ježíškovo narození.

Němci po vypuknutí války prohlásili Štědrý den za Svátek padlých vojáků, jejich uctění se mělo dít rozsvěcením svíček. Aby toho nebylo málo, Tichou noc si upravili k oslavě svého Vůdce. „Tichá noc, svatá noc, všude klid, všude jas, náš kancléř k boji je odhodlán, nad Německem ve dne v noci bdí sám, stále jen myslí na nás, myslí na nás.“

Děda Mráz je zestárlý Ježíšek

Nejen nacistický režim se snažil smáznout křesťanské svátky, kampaň se rozjela i v poválečném Československu. Podle ruského stalinistického vedení převzal úlohu Ježíška děda Mráz. Dárky rozdával až na Nový rok, když se předtím poklonil Leninově mumii v mauzoleu na Rudém náměstí.

Sovětský příklad nesměl být u nás opomenut, se stejnou zrůdností přišla i tajemnice Svazu československo-sovětského přátelství v Jičíně. Ještě předtím vystoupil v rozhlase prezident Antonín Zápotocký, bývalý odborový boss a věrný druh Klementa Gottwalda, a navrhl slavit místo Vánoc Stalinovy narozeniny. Na Štědrý den v rozhlase dětem vyprávěl, že Ježíšek už je starý pán, kterému narostly dlouhé vousy a stříbrné vlasy a nyní se jmenuje Děda Mráz.

Místo Tiché noci zaujaly častušky. Ale potichu se zase vrátila, aby po pár letech nezájmu těšila svým poselstvím klidu a míru další generace.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků