Článek
Román je i podle vydavatele psychologický thriller s detektivním prvkem. Dokonce je označen za morální thriller. Příběh je to zajímavý, i vzhledem k vnímání Čechů. Tokarzcuková umístila příběh do Kladské kotliny, na hranici s Čechami.
Jsme v klidu?
Pozoruhodné je, jak Tokarczuková přistupuje k lidem na druhé straně hranice, k Čechům. Zdá se, že ač nejbližší sousedé, máme o sobě trochu podivné mínění. Autorka Česko považuje za krajinu nevinnosti a vlídnosti.
Jedna z postav například tvrdí: „Mám pocit, že v Čechách je vše úplně jinak. Lidé tam dokáží v poklidu diskutovat a nikdo se s nikým nehádá. Dokonce i kdyby chtěli, tak by nemohli, jejich jazyk totiž není k hádkám uzpůsoben.“
„Přirozená českost bytí...”
„Já sama Čechům také hodně věcí závidím, například klid a jakousi takovou spontánní přirozenost. Závidím jim, že téměř ve všech rádiích beze studu pouštějí svoji lidovou hudbu. Často na venkově ono duté umca-umca poslouchám. Závidím jim zakořeněnost ve své českosti. Být Čech je tak přirozené. A být Polák znamená mít problém s polskostí, sám se sebou, s celou zemí, s historií. Velkými spisovateli počínaje a konče drobným dělníkem či instalatérem, který odjel do Londýna a už se tam se svou polskostí necítí ve své kůži,“ říká Tokarczuková.
Anotace nakladatelství Host
V Kladské kotlině bydlí tři lidé – jeden z nich, pytlák, umírá hned na začátku; dva zbylí sousedé, kteří zůstanou naživu, se ještě před příjezdem policie rozhodnou mrtvolu umýt a obléknout, aby získala civilizovanou podobu, u které lze vykonávat modlitby a již lze pohřbít, aniž by vzbuzovala hrůzu, jak vypadá.
Sousedy jsou vypravěčka příběhu, „stará pomatenkyně“, kterou fascinuje astrologický výpočet smrti (jak se později dozvídáme, její původní povolání je konstruktérka mostů a v současné době učí angličtinu v nedaleké škole), a pedantský muž žijící na samotě, o němž se nedovídáme mnoho, který se však stane jejím přítelem.
Jak prozradila autorka v jednom z rozhovorů: „Mí hrdinové jsou spíše naivní a jak sami o sobě tvrdí, nepotřební, nebudovali kariéru, ničeho nedosáhli, jsou to smolaři a podivíni.“
Největším z nich je bezpochyby hlavní hrdinka, tu cit pro utrpení zvířat nutí k tomu, aby bombardovala policii zprávami o „pomstě zvířat“ či o „zvířecích mstitelích“, již potrestají všechny, kteří se proti nim provinili. Pro větší věrohodnost svých názorů připojuje historické materiály o soudech nad zvířaty-vrahy z dávné i nedávné minulosti.
„Musím začít u Bible, v níž se jasně píše, že pokud Vůl zabije ženu nebo muže, musí být ukamenován. Svatý Bernard exkomunikoval včelí roj, který mu svým bzučením překážel v práci. Včely byly zodpovědné za smrt Člověka ve Wormsu v roce 846. Tamější sněm je odsoudil k smrti udušením.“
Román byl zfilmován. Knihu vydal Host Brno.