Článek
V minulosti si museli lidé při léčení nemocí vystačit s tím, co poskytovala příroda, a také využívali znalostí a zkušeností svých předků.
Zázračná uzdravení
První zastavení bude kousek od Srní. Před rokem 1989 bylo toto místo veřejnosti nepřístupné a bohužel došlo i k jeho značné devastaci. Řeč je o Hauswaldské kapli, postavené na základě pověstí o zázračných uzdraveních či o pomoci Panny Marie při záchraně dívek před medvědem.
„Jako chlapec jsem sem chodíval velmi často; rozjímal jsem tu a modlíval se; nemohu vypsat, jaká měkká, zbožná nálada se tu snášela do srdce. Věčný stín tu vládl a velebný klid pod starými smrky, jedlemi a buky, které stály hustě jako živá zeď,“ vyjádřil obdiv k tomuto místu Karel Klostermann v povídce Červené srdce.
Tato lokalita byla velice oblíbeným poutním místem. Pramen, který je i v dnešní době velice chutný, má prý léčivé účinky (snad pro choroby močových cest a prostaty).
Psychotronik Pavel Kozák v knize Tajemná místa Pošumaví upozorňuje na křížek, u něhož se nacházela druidská svatyně: „Místo je léčivé a myslím, že tu nejsou bez naděje ani vážně nemocní, pokud ovšem mohou chodit.“
Léčivá voda pro oči?
Kromě již zmíněného pramene u Hauswaldské kaple se na Šumavě můžeme setkat i s dalšími místy, kde voda sehrávala důležitou roli při uzdravování.
Pomyslný střed překrásného údolí, které je ohraničené Sedlem, Ždánovem a Javorníkem, tvoří strašínský kostel Narození Panny Marie z 13. století. Zdejší kraj je přímo prosycený nejrůznějšími pověstmi. Jedna taková vypráví o Panně Marii, která se zjevila a dotkla se skály, z níž pak vytryskl pramen. Voda by měla být prospěšná pro oči.
Vodolenka
Zázračný pramen se nacházel také na bájném Svatoboru a jeho vznik bývá spojován s pohanskou kněžkou Vodolenkou, která měla být mezi lidmi oblíbená pro své jasnovidecké a léčitelské schopnosti.
Před svou smrtí vyslovila zvláštní přání – chtěla být pohřbena tam, kde se zastaví pohřební vůz tažený voly. V místě jejího hrobu pak vytryskl pramen.
Kameny a energie
Lidé v dávných dobách zřejmě dokázali k léčení využívat i další části přírody. Svou roli sehrávaly kameny, a to zejména menhiry, a rovněž schopnost našich předků využít energetické toky.
„Silový bod kaple, který je ve zvonici, říká, že zdejší eneolitická svatyně sloužila nejen obřadům, ale také k léčení. Svatyně musela být určena pro všechny vrstvy obyvatel, neboť množství zanechané lidské energie je velké,“ popsal účinky kaple v Dobrši Pavel Kozák v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.
Obdobná místa můžeme nalézt i v dalších částech Šumavy (např. Hory Matky Boží, Rozsedly či Dobrá Voda). A záleží pouze na nás, zda jejich významu budeme či nebudeme věřit.
